Skip to main content

Pierre Teilhard de Chardin

By 7. 6. 20214 srpna, 2021Inspirativní jezuité

Nic není světské pro člověka, který umí vidět

Rozpory mezi vědou a vírou – to je něco, co někteří stále hledají, vidí a upozorňují na ně. Jiní zase tvrdí, že se o to nezajímají, že to nepotřebují, na co si „podrývat víru“, atp. A pak jsou lidé, kteří se snaží tomuto sporu hlouběji porozumět a o tom by Pierre Teilhard de Chardin patrně věděl své.

Chardin se narodil v roce 1881 ve Francii a v 18 letech vstoupil do Tovaryšstva. Po svém kněžském svěcení se rozhodl vydat intelektuální cestou a vybral si obor dost neobvyklý – geologii a paleontologii. A takto v době velkých intelektuálních sporů mezi novodobou antropologií a církevním učením v sobě Chardin spojil tyto dva tábory – jako dobrý vědec musel jistým způsobem uznávat hodnotu vědeckých objevů, s čímž neměl problém, a jako kněz a jezuita musel stále zůstávat loajální vůči Církvi, jejímu učení a svým představeným – v tom také neviděl potíž.

Teilhard de Chardin již, stejně jako mnoho jiných teologů a také jeho spolubratří jezuitů (např. Henri de Lubac nebo Karl Rahner), pociťoval, že Církev očekává nutná změna, která také nakonec přišla v podobě II. Vatikánského koncilu. Jenže čím víc se změna blížila, tím více se této nevyhnutelnosti některé kruhy v Církvi bránily.

Chardin se však nikdy nepostavil proti Církvi, ale do konce života jí zůstal poslušný, i přestože mu zakázali učit a jeho knihy nemohly být jistý čas vydávány. Stále ale zastával svůj názor a říkával, že skutečnost, že se lidé dívají na Boha a víru jako primitivní, nemusí pocházet právě z toho, že tomu nerozumí, ale možná proto, že teologové potřebují Boha tak primitivního, aby ho mohli pochopit. Podle Chardina představa o Bohu v jeho době byla tak jednoduchá a uchopitelná, že nedosahovala ani lidské velikosti, natož aby dosáhla pravdy o Bohu.

Často slušným a jemným způsobem kritizoval tento jednoduchý vzorec v Církvi, který stále stavěl vědu proti víře, duši proti tělu a světské proti duchovnímu. Nejlépe tak nakonec jeho život vystihuje jeho vlastní citát:

„Nic není světské pro člověka, který umí vidět.“

Za svého života se žádného ocenění nedočkal a bylo třeba velice dlouho, než se jeho dílo dostalo do rukou brilantního teologa Josepha Ratzingera, pozdějšího papeže Benedikta XVI., který se tímto jezuitou nechal inspirovat pro svou encykliku Gaudium et spes.