Nic není světské pro člověka, který umí vidět
Pierre Teilhard de Chardin byl jezuitský paleontolog, který se snažil pochopit evoluci a víru. Narodil se 1. května 1881 a zemřel 10. dubna 1955. Mezi těmito dny se Teilhard plně účastnil života, který zahrnoval kněžství, život a práci ve válečných frontách, práci v terénu při zkoumání raného původu lidského rodu a dobrodružné objevitelské cesty po čínském vnitrozemí. Teilhard de Chardin se také plně podílel na intelektuálním životě prostřednictvím rozvoje svých imaginativních, mystických spisů o evoluční povaze světa a vesmíru.
Teilhard trpěl odmítnutím svých spisů ze strany církevních autorit a – což možná pociťoval ještě tíživěji – ze strany vedení jezuitů. Ve svém myšlení a psaní Teilhard zkoumal intimní vztah mezi evolučním vývojem hmotného a duchovního světa, což ho vedlo k oslavě posvátnosti hmoty prodchnuté Boží přítomností.
Teilhardův zájem o svět přírody začal již v dětství. Když dospěl, studoval geologii a přírodní vědy. Po vstupu k jezuitům byl ochoten se těchto zájmů vzdát, aby se mohl věnovat svému duchovnímu povolání. Teilhard se však nechal poradit svým moudrým jezuitským duchovním vůdcem, který mu poradil, že následování intelektuálních zájmů přináší slávu i Bohu. Teilhard se prostřednictvím teologických studií a pokračujícího studia přírodních věd snažil vytvořit intelektuální prostor, v němž by bylo možné ocenit fyzický a duchovní svět pro jejich jedinečný přínos lidskému životu.
Teilhardovo myšlení prošlo zkouškou uprostřed první velké tragédie 20. století, první světové války. Přestože byl Pierre v roce 1911 vysvěcen na kněze, byl v roce 1914 povolán do francouzské armády. Odmítl ovšem být pouze kaplanem, ale sloužil jako nosič, a zúčastnil se mnoha velkých bitev včetně u Champaign, Verdunu a druhé bitvy na Marně. Mezi bitvami psal svůj válečný deník s hlubokými vhledy do fyzického a duševního utrpení jedinců a lidstva jako takového, které v něm vyvolalo kosmický soucit. Teilhard sloužil hrdinsky a získal Řád válečného kříže a Řád rytíře Čestné legie. Uprostřed těchto jatek a zmrzačení milionů mužů byla Teilhardova víra otřesena. Jeho vhled do vyvíjejícího se toku dějin mu však pomohl vidět i uprostřed lidské tragédie smysl pro společenství se světem a společenství s Bohem, které se spojily v ukřižovaném Kristu.
Po válce Teilhard získal doktorát z geologie na Sorbonně. Jeho rozvíjející se poznatky o podstatě evoluce se nelíbily církevní hierarchii, které se myšlenka evoluce a její duchovní důsledky nelíbily. V roce 1923 proto Teilhard dostal povolení odjet do Číny a provádět paleontologickou práci ve vnitrozemí v okolí Pekingu. Teilhard strávil mnoho z 23 let mezi lety 1923 a 1946 terénní prací v Číně v těch nejprimitivnějších podmínkách.
Bez ohledu na to, jak těžká byla doba, Teilhard pokračoval v rozvíjení své pozitivní vize psaním některých ze svých nejvýznamnějších děl: (1927), The Divine Milieu (1927), The Vision of the Past (1935), Building the Earth (1937), The Phenomena of Man (1940) a The Future of Man (1941). Teilhardova snaha získat církevní souhlas s vydáním Fenoménu člověka ztroskotala a byla mu také odepřena možnost vyučovat ve Francii. S podlomeným zdravím Teilhard cestoval do Jižní Ameriky a Jižní Afriky a sledoval další objevy evoluční cesty. Nakonec se usadil ve farnosti svatého Ignáce v New Yorku, kde pokojně zemřel o velikonoční neděli 10. dubna 1955.
Teilhard de Chardin se stal známým jako schopný vědec (na poli geologie a paleontologie), originální myslitel (slučující vesmírnou a lidskou evoluci) a hluboce duchovní jezuita (velmi aktivní mystik). Nicméně byl vysoce kontroverzní postavou. V roce 1958 otec Generál Janssens musel oznámit Tovaryšstvu, že Posvátné officium nařídilo všem řeholním komunitám, aby ze svých knihoven odstranily jeho práce. Byl rehabilitován až po své smrti. Jeho knihy se překládají do nespočetných jazyků a mnohým pomáhají znovu objevit křesťanskou víru.
