Avery Robert Dulles SJ (24. srpna 1918 – 12. prosince 2008) byl teologem – ekleziologem. Byl mezinárodně známým spisovatelem a přednášejícím.
Avery Robert se narodil v Auburnu ve státě New York jako syn Johna Fostera Dullese, budoucího amerického ministra zahraničí (podle kterého je pojmenováno mezinárodní letiště ve Washingtonu) a Janet Pomeroy Avery Dullesové. Jeho strýc byl ředitelem Ústřední zpravodajské služby (CIA) Allen Welsh Dulles. Jako ministři zahraničí USA působili jak jeho pradědeček John W. Foster, tak prastrýc Robert Lansing. Jeho dědeček z otcovy strany, Allen Macy Dulles, byl členem fakulty Auburnského teologického semináře a publikoval v oblasti ekleziologie, čemuž později jeho vnuk Avery Robert také věnoval vědeckou pozornost.
Základní vzdělání nabyl v New Yorku, navštěvoval střední školy ve Švýcarsku a v Connecticutu. V roce 1936 se zapsal na Harvard College.
Dulles byl vychován jako presbyterián, ale v době, kdy studoval na Harvardu, se stal agnostikem. Jeho náboženské pochybnosti vymizely během hlubokého zážitku, kdy vystoupil u řeky Charles do deštivého dne a spatřil strom vstupující do květu; po tomto okamžiku už nikdy „nepochyboval o existenci dobrého a všemocného Boha“. Jeho teismus se postupně obracel ke katolicismu: „Čím více jsem zkoumal, tím více jsem byl ohromen důsledností a vznešeností katolické doktríny.“ Na podzim roku 1940 konvertoval ke katolické církvi.
Po absolvování Harvardu v roce 1940 strávil Dulles rok a půl na Harvard Law School, tehdy spoluzaložil „St. Benedict Center“ s Catherinou Goddard Clarke. Během druhé světové války sloužil u námořnictva Spojených států a dosáhl hodnosti poručíka. Za styčnou práci s francouzským námořnictvem byl A.R. Dulles vyznamenán francouzským Válečným křížem.
Po propuštění z námořnictva v roce 1946 vstoupil Dulles do Tovaryšstva Ježíšova a v roce 1956 byl vysvěcen na kněze. Po roce v Německu studoval ekleziologii u amerického jezuity Francise A. Sullivana na Gregoriánské univerzitě v Římě a v roce 1960 získal doktorát z teologie.
A.R. Dulles působil v letech 1960 až 1974 na jezuitské fakultě Woodstock College v Marylandu, následně v letech 1974 až 1988 na Katolické americké univerzitě ve Washingtonu a v letech 1988 až 2008 jako profesor oboru náboženství a společnost na jezuitské Fordhamské univerzitě v New York City. Byl hostujícím profesorem na římské Gregoriánské univerzitě, na Weston School of Theology, Union Theological Seminary (New York), v Princetonském teologickém semináři, ve Virginském teologickém semináři, v luteránském teologickém semináři v Gettysburgu, na jezuitské Boston College, v jezuitské Campion Hall v Oxfordu, na Universitě Notre Dame v Indianě, na Katolické univerzitě v Lovani, na Yaleově univerzitě v Connecticutu a v semináři newyorské arcidiecéze. Byl autorem více než 700 článků na teologická témata a pětadvaceti knih. V roce 1994 byl signatářem dokumentu Evangelikálové a katolíci společně. Bývalý prezident Katolické teologické společnosti Ameriky i Americké teologické společnosti a emeritní profesor Katolické americké univerzity A.R. Dulles působil v Mezinárodní teologické komisi a jako člen Luteránsko-římskokatolického dialogu Spojených států. A.R. Dulles vystupoval kriticky k teologii dvojí smluvy, jak byla pojímána v dokumentu Americké konference katolických biskupů Reflexe úmluvy a poslání. Byl konzultantem Výboru pro doktrínu Národní konference katolických biskupů.
Přestože jezuité slibují, že nebudou usilovat o církevní důstojnosti a obvykle nepřijímají povýšení v rámci církevní hierarchie, byl A.R. Dulles byl papežem kreován kardinálem. Nebyl před tím vysvěcen na biskupa, jak je tomu obvyklé, protože papež mu udělil výjimku, že mohl zůstat knězem. Vzhledem k tomu, že dosáhl věku 80 let dřív, než se stal kardinálem, Dulles nikdy nemohl hlasovat v konkláve.
V pozdějších letech kardinál trpěl následky dětské obrny, kterou se nakazil v mládí. Kromě ztráty řeči nemohl používat své paže, ale jeho mysl zůstala bystrá a pokračoval v práci a komunikaci pomocí počítačové klávesnice.
Ve své rozlučkové přednášce se kardinál zamyslel nad svým stavem postupného tělesného ochabování: „Utrpení a umenšování schopností nejsou největší zla, ale jsou normálními složkami v životě, zejména ve stáří. Lze je očekávat jako prvky plné lidské existence. Do devadesátého roku jsem byl schopen produktivně pracovat. Jak jsem stále více paralyzován a neschopný mluvit, mohu se ztotožnit s mnoha paralytiky a němými osobami v evangeliích, vděčnými za láskyplnou a zručnou péči, které se mi také dostává, a za naději na věčný život v Kristu. Jestliže mě Pán nyní povolává do období slabosti, dobře vím, že jeho moc se může dokonale projevit právě ve slabosti. Nechť je jméno Páně pochváleno!“ 19. dubna 2008 navštívil během své návštěvy Spojených států churavějícího kardinála Dullese papež Benedikt XVI. Dulles si k papežově návštěvě připravil to, co mu chtěl sdělit, písemně předem.
Avery Robert Dulles zemřel 12. prosince 2008 na Fordhamské univerzitě v Bronxu, kde žil mnoho let. Jeho ostatky byly pohřbeny na jezuitském hřbitově v Auriesville ve státě New York.
