Anthony de Mello SJ (4. září 1931 – 2. června 1987), byl indický jezuita, psychoterapeut, duchovní učitel, spisovatel a řečník. Napsal několik knih o spiritualitě a pořádal četné duchovní obnovy a konference. Dodnes je známý svým vyprávěním příběhů, které čerpalo z různých mystických tradic Východu i Západu.
Život
De Mello byl nejstarším z pěti dětí, které se narodily Frankovi a Louisě (rozené Castellino) de Mello. Narodil se 4. září 1931 v Bombaji v Britské Indii, vyrůstal v katolické rodině a snil o tom, že jednou vstoupí do jezuitského řádu.
V 16 letech se jeho sen stal skutečností a de Mello do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil v semináři Vinalaya na předměstí Bombaje. V roce 1952 byl poslán do Španělska, aby v Barceloně studoval filozofii. Poté se vrátil do Indie, kde studoval teologii na De Nobili College v Púně a v březnu 1961 byl vysvěcen na kněze. V Indii působil několik let v semináři a v roce 1968 se stal rektorem semináře ve Vinalayi.
De Mello byl k jezuitům nejprve přitahován jejich přísnou disciplínou. Ti, kdo ho znali během jeho dřívějších let v řádu, ho popisovali jako poněkud konzervativního ve své teologii a neochotného zkoumat jiná náboženství. Někteří z jeho vrstevníků poznamenali, že zkušenost ze Španělska ho přivedla k rozšíření perspektivy a ke ztrátě značné části jeho rigidity.
V roce 1972 založil v indické Púně Institut pastoračního poradenství, později přejmenovaný na Sadhana Institute of Pastoral Counselling, a v roce 1978 vyšla De Mellova první publikovaná kniha Sadhana – Cesta k Bohu. V ní nastínil řadu duchovních principů a „křesťanských cvičení ve východní podobě“ inspirovaných učením svatého Ignáce a pro své čtenáře a posluchače jeho přednášek zpopularizoval ve Spojených státech různé praktiky všímavosti a kontemplace.
De Mello zemřel v roce 1987 v New Yorku ve věku 55 let na infarkt.
