Formace jezuity

Přijetím do noviciátu se kandidát stává novicem. Během tohoto dvouletého období se věnuje především rozlišování, modlitbě, meditaci, snaží se uspořádat svůj život. Věnuje se také ale studiu, především spirituality a historie řádu. V této etapě se začíná žít v souladu se sliby a také se volí jeden z dvou způsobů jakým být jezuitou: scholastik (s vizí na budoucí kněžské svěcení) anebo řeholní bratr. Standardně každý novic absolvuje několik tzv. experimentů, např. měsíční duchovní cvičení, putovní experiment, práci v nemocnici nebo hospiců apod. Na konci noviciátu se skládají věčné sliby řeholní čistoty, chudoby a poslušnosti.

Kdo se právě nachází v noviciátě?

Pavel Kotěra

Po noviciátu, který se zaměřuje především na duchovní růst a studium řádových pramenů, následuje intelektuální formace. Dlouhá léta vzdělávání by měla být doprovázena vědomím, že vědění a duchovní život se navzájem doplňují. Studium nemá být orientováno na vlastní cíle, ale především na budoucí pastorační působení. Proto má už samo studium apoštolský rozměr. Prvním důležitým úkolem po složení prvních slibů je zpravidla tříleté studium filozofie na zahraničních vysokých školách řádu. Mladí čeští jezuité obvykle absolvují tuto etapu formace v Mnichově nebo v Krakově. Studium zpravidla končí dosažením titulu bakaláře filozofie. Během letních prázdnin mají jezuitští scholastici příležitost si trochu odpočinout, absolvovat osmidenní duchovní cvičení, ale často také zdokonalují své jazykové schopnosti nebo pomáhají v jezuitských komunitách.

Takzvaná „magisterka“ je doba mezi studiem filozofie a teologie. Slovo pochází z latinského magisterium. Jde o odkaz na dřívější tradici, kdy scholastici během tohoto období vždy vyučovali na středních školách nebo zastávali funkci prefekta či vychovatele na jezuitských kolejích. V dnešní době jde o přibližně dvouletou dobu praxe, během které má scholastik příležitost žít v nějaké komunitě a účastnit se pastoračního působení jezuitů. Může například pomáhat v děčínské škole Nativity, odjet na zahraniční stáž nebo se podílet na nějakém jiném jezuitském díle. Na tuto dobu obvykle přeruší jakékoli studium, aby tak mohl především získat praktické zkušenosti.

Kdo je právě na magisterce?

Roman Frolek, Vladislav Šimák, Vojtěch Fojt

Po skončení „magisterky“ následuje obvykle tří až pětileté studium teologie, na jejímž konci se scholastik spolu s představenými rozhoduje o přijetí svěcení. Po ukončení studia v zahraničí (obvykle Řím nebo Madrid) je scholastik poslán, aby opět pracoval na nějakém jezuitském díle. Pokud se má stát knězem, přijme nejprve jáhenské a potom i kněžské svěcení.

Kdo právě studuje teologii?

Jiří Hebron, Petr Hruška, Václav Novotný

Po určité době je mladý jezuita provinciálem vyslán na „třetí probaci“. Někdy se o této etapě mluví jako o třetím roku noviciátu, protože má velmi podobnou strukturu jako tato etapa formace. Podobně jako v případě noviciátu jde opět o dobu strávenou částečně v ústraní, kde se příslušný jezuita snaží scelit všechny dosud nabyté vědomosti ohledně spirituality řádu, prohloubit svůj duchovní život a vztah k řádovému společenství. Nechybějí ani „experimenty“, včetně měsíčních duchovních cvičení, které každý jezuita absolvuje dvakrát – na začátku a na konci své řeholní formace. Po ukončení třetí probace se jezuita vrací do provincie k určeným dílům. Provinciál pak určí den, ve kterém složí poslední sliby. Tím je plně přivtělen k jezuitskému řádu.