Noviciát

Prvním krokem v životě jezuity je Noviciát.

Noviciát

Noviciát je časem poznávání Boha, sebe samého a svého povolání v bratrském společenství. K tomu, aby člověk dokázal svobodně říci eventuální „ano“ k tomu stát se jezuitou pomáhá novicům především novicmistr, který je uvádí do ignaciánské spirituality, která je postavená na základě Duchovních cvičení sv. Ignáce. Cílem je poznání a očištění našich přání a jejich vložení do služby Boha a bližních.

Dosažení větší intimnosti s Bohem a z ní pramenící láska k němu jsou hlavním smyslem noviciátu. Do noviciátu se nevstupuje proto, aby člověk od něčeho utekl, ale aby zjistil, je-li cesta jezuity tím, co naplní jeho život a učiní ho šťastným.

Zhruba polovinu času tráví novic v místě noviciátu spolu s ostatními, druhou polovinu potom na různých experimentech v komunitách, které se nachází v jiném městě.

Noviciát, který trvá dva roky, končí složením řeholních slibů chudoby, čistoty a poslušnosti.

Život v noviciátě

Konstituce Tovaryšstva Ježíšova

Konstituce jsou pro jezuity takovou buzolu: jdeme-li v souladu s nimi následujeme správně Boží povolání a naplňujeme účel, ke kterému Tovaryšstvo vzniklo. Protože je ale třeba z praktických důvodů určit přesněji jak toto poslání aktualizovat, byly postupem času některé normy upravovány tak, aby zachovaly ducha Konstitucí, ale zároveň ho převedly do podmínek dnešního světa. Z toho důvodu je důležité aby se novic s Konstitucemi důvěrně seznámil a pochopil ne ani tak jejich text jako takový, ale jejich smysl a hloubku.

Volný čas novice

Ubytování noviců je prosté, stejně jako ubytování všech jezuitů. Několik kusů nábytku, kříž, nějaký obraz… Možná to zní stroze, ale jde vlastně o ztišení se v širším slova smyslu.

Vše by mělo napomáhat tomu udržovat atmosféru ticha a rozjímání, k modlitbě a k četbě. Je to totiž především v tichu, kdy má Bůh příležitost k nám promlouvat.

To je i důvodem, proč jsou omezeny kontakty s příbuznými a přáteli. Nejde o útěk ze světa, ale o krok stranou, který je nezbytný pro správné rozlišení povolání každého, kdo se chce vydat cestou řeholního života.

Ačkoli velkou část noviciátu trávíme s ostatními spolubratry, je pokoj novice místem, kde člověk nachází čas na odpočinek či četbu. Je důležité být mezi ostatními, ale své místo má i čas o samotě. Samozřejmě to nemusí být jen v pokoji, ale i v kapli či v zahradě. Každopádně: není třeba se bát, že by představení nerespektovali právo na to, aby měl novic čas na to být sám se sebou.

Přátelé v Pánu

Nedílnou součástí života jezuity je už od noviciátu komunitní život, neboli život ve společenství s těmi, kteří cítí stejné povolání.

Sv. Ignác a jeho první společníci z Paříže se nazývali “přátelé v Pánu”. Přátelství je velmi důležitý aspekt komunitního života. Naše domy nemají být jen “hotely apoštolů”, ale místem, kam se jezuita vrací jako do svého domova. Ačkoli tedy v praxi jezuité obvykle pracují spíše každý na něčem jiném, existuje mezi nimi jednota skrze společně strávený čas. Tomu je třeba se učit už od noviciátu.

Kaple

Kaple by měla být pro každého novice tím nejdůležitějším místem v domě. Boha je možné nalézt ve všech věcech a jistě není „zavřen“ v kapli. Ale je to právě kaple, kde se novic učí modlitbě a je i místem slavení eucharistie, ze které jako každý věřící žije a před níž skládá i své řeholní sliby.

Díky společnému slavení liturgie se rychle seznámí s praktickou službou u oltáře i ti, kteří třeba nikdy předtím neministrovali. Postupně vrůstáme do vědomí, že i drobnosti – jako třeba příprava obětních darů – jsou součástí liturgie a že i skrze ně nám Bůh dává účast na daru, který nám samotným v eucharistii dává. Celý náš život pak můžeme prožívat jako bohoslužbu, ať už jsme v kapli, nebo myjeme nádobí.

Denní program

Každý den v noviciátě se jistě trochu liší, ale pokud není novic zrovna na některém z tzv. Experimentů, má jeho den celkem jasnou strukturu. Hlavní je každodenní meditace a mše svatá. Komunita se společně modlí i polední modlitbu breviáře. Pro růst v duchovním životě je velmi důležitá i četba Písma svatého a jiné literatury. S novicmistrem se pak novici baví o různých věcech týkajících se modlitby, Tovaryšstva nebo jiných témat důležitých pro poznání svého povolání.

Snídaní, oběd a večeři tráví novici společně v jídelně spolu s novicmistrem a dalšími členy komunity. Společné stolování je jedním z míst, kde vzniká společenství a kde se dá přátelsky konverzovat.

Určitou část dne novicové tráví prací, ať už v domě, nebo na zahradě. Mimo toho, že jde o pomoc s chodem domácnosti jde i o chvíle, kdy se učí službě i v oblastech, ve kterých se nemusí cítit silní.

Pravidelný program pomáhá formovat a je něčím, co člověka dokáže nést i ve dnech, kdy se člověku do něčeho zrovna dvakrát nechce. Během týdne je ale čas i na sport, výlet do přírody, apoštolát, nebo jiné aktivity.

Experimenty

Co jsou to tzv. Experimenty? Ne, nebojte, navzdory názvu, to s chemií nemá nic společného! Jde o různě dlouhá časová období strávená mimo noviciát, v jejichž rámci novic vykonává různé činnosti a odhaluje své silné i slabé stránky.

Duchovní cvičení

Nejdůležitějším experimentem jsou duchovní cvičení. Novici se na ně připravují studiem Duchovních cvičení sv. Ignáce, jeho životopisu, ale i praktickým naučením se základů meditace, jak je popisuje např. Sádhana od A. De Mella.

Smyslem tohoto experimentu je na základě modlitby a rozjímání Ježíšova života poznat své vlastní povolání. Každý je totiž jedinečný a jedinečné je i jeho povolání.

Nemocniční experiment

Tento experiment obvykle zahrnuje službu v hospici nebo v domově důchodců. Jeho náplní je služba klientům zařízení, do kterého je novic poslán. V minulosti to byl např Hospic na Svatém Kopečku v Olomouci.

Novic se učí vidět Krista v slabých a nemocných a pomáhat jim prožívat obtížné chvíle života v prostředí, kde se mohou cítit v mezích možností dobře.

Jazykový experiment

Vzhledem k tomu, že studia filozofie, která jsou po noviciátu obvykle další z etap formace, se konají v zahraničí, je třeba se na ně kvalitně jazykově připravit.

Novic proto tráví několik týdnů v některé jezuitské komunitě v zemi, kde bude studium filozofie absolvovat. Jde o seznámení se nejen s jazykem jako takovým, ale i s kulturou a specifikami jiné země.

Komunitní experiment

Obvykle během postní doby je příležitost poznat jinou komunitu než tu noviciátní. Novic v ní pomáhá s tím, co je potřeba a žije víceméně podobným stylem jako jiní jezuité. Mimo nové zkušenosti v apoštolátu zažívá i jinou formu komunitního života s jejími radostmi i obtížemi.

Putovní experiment

Během tohoto experimentu novicové, obvykle po dvojicích, vykonávají pouť do předem zvolené destinace. Musí se ale spolehnout na to, co dostanou od lidí: ať už je to jídlo, nebo místo na přespání.

Smyslem tohoto experimentu je získat důvěru v to, že Bůh se dokáže postarat o ty, kteří ho prosí. Jde také o velkou zkoušku pokory a odvahy.

Letní tábory

Už mnoho let organizují jezuité dětské tábory s rytířskou tématikou. Je dobrým zvykem, že novicové na nich vypomáhají jako vedoucí. Možných činností je mnoho: od vaření a nákupu surovin po samotnou pomoc s „výcvikem“ nejmladších, nebo koordinace her starších chlapců.

Novicové se tak seznamují s prací s dětmi a dospívajícími, která je jednou z hlavních náplní činností Tovaryšstva.