Examen na webu

Velký teolog 20. století Karl Rahner řekl, že křesťan budoucnosti bude mystikem nebo nebude vůbec, přičemž také vysvětlil, že pod tím záhadným pojmem „mystik“ myslí někoho, kdo má reálnou zkušenost Boha. A když jsme k sobě upřímní: není to právě to, po čem všichni toužíme?

Vyber si examen na dnešní den

Tradiční examen

  1. Najdu si pohodlnou pozici. Nechám uvolnit své svaly a mysl. Zhluboka se několikrát nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl cítit jeho přítomnost ve mně a v mém životě. Vcítím se do přítomnosti a ponořím se do ní.
  2. Prosím Boha, aby mi ukázal všechny dary a milosti, které mi dnes daroval, od velkých (život, láska) až po malé (telefonát přítele, splněný úkol). Poděkuji Bohu za každý jednotlivě.
  3. Prosím Boha, aby mě naplnil svou milosrdnou láskou. Žádám ho, aby mě vedl přes tuto modlitbu a aby mě nenechal upadnout do obsesivního „kroužení“ kolem věcí, které se mi dnes nepovedly nebo nelíbily.
  4. Procházím celý den, hodinu za hodinou. V představivosti zkusím znovu prožít ty nejdůležitější okamžiky dne. Zastavím se u nejdůležitějších a neztrácím čas s méně důležitými.
  5. Vzdám Bohu díky za dary, které mi přes den dopřál. Zastavím se u momentů, které pro mě byly těžké. Dávám pozor zvláště na nevyužité příležitosti, kdy jsem mohl jednat určitým způsobem a neučinil jsem to. Když naleznu moment, ve kterém jsem se nechoval jako osoba, kterou bych měl být (jíž jsem volán být), prosím Boha o odpuštění. Snažím se cítit jeho odpouštějící milosrdenství.
  6. Prosím Boha, aby mi konkrétně ukázal, co mám dělat zítra. Požádám ho, aby mi ukázal, kým chce, abych byl zítra. Učiním předsevzetí, že se takovou osobu stanu, a prosím Boha o pomoc.
  7. Pokud zbývá něco, co chci Bohu říci, udělám to.
  8. Modlitbu ukončím některým z těchto gest: ukloním se, udělám znamení kříže, nebo se pomodlím Otčenáš.

Kontemplativní examen

  1. Najdu si pohodlnou pozici. Nechám uvolnit své svaly a mysl. Zhluboka se několikrát nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl cítit jeho přítomnost ve mně a v mém životě. Vcítím se do přítomnosti a ponořím se do ní. „Ty mě zkoumáš a znáš“ (Žalm 139)
  2. Zastavím se u jednoho nebo dvou momentů z dnešního dne, ve kterých byl pro mě Bůh obzvlášť přítomný. Nehledám množství, ale zastavím se u toho, co bylo důležité a znovu to prožiji – nejenom intelektuálně, ale i emočně. Děkuji Bohu za to, co jsme mohli spolu zažít.
  3. Prosím Ducha Svatého o světlo, abych se dokázal podívat na svůj den očima, jak ho vidí Bůh. Prosím, abych uměl nahlížet svůj den, jako ho viděl On.
  4. Procházím zpětně celý den, jednotlivé meditace, práci, přestávky. Uvědomuji si, co se kolem mě a ve mně dělo. Spolu s Bohem nahlížím, jak se můj emocionální stav a vnitřní postoj během dne vyvíjel. Jak jsem se cítil, když jsem se ráno probudil? Když jsem se sprchoval, snídal, oblékal? Jak to bylo pak u meditace, při práci, v jednotlivých přestávkách? Jaké byly mé emoce a můj vnitřní postoj? Vyberu si nejsilnější okamžik dne a mluvím o něm s Bohem. Jaký dopad měl na mě tento okamžik? Kde byl u toho všeho Bůh?
  5. Jaký vnitřní postoj převládá u mě při meditaci? „Kroužím“ kolem sebe (svých problémů, svého já), mám tendenci hodnotit se, poměřovat se s ostatníma? Upírám svůj vnitřní znak na Boha a naslouchám, co mi říká? Cítím napětí, tlak, nudu, intenzivní usebranost, Boží přítomnost …. ? Jak já reaguji na tyto pocity?
  6. Nyní se spolu s Bohem podíváme na zítřek. Jak bych chtěl prožít další den? Prosím Boha o potřebnou milost nebo ctnost, abych to s jeho pomocí zvládl.
  7. Pokud se cítím k něčemu volán, mohu pro zítřek udělat nějaký slib nebo závazek. A požádám Boha, aby mi ho pomohl splnit.
  8. Examen končím stejným gestem jako končím meditace přes den.

Svobodný nebo nesvobodný?

  1. Úvod:  Jsme duchovně svobodní, když jsme duchovně a emočně zdraví. Jsme duchovně svobodní, když jsme v emoční rovnováze a chceme být věrní, laskaví a plni naděje. Naopak, duchovní svoboda nám chybí tehdy, když nás přemohly negativní emoce a pokušení, když jsme příliš rozzlobení, smutní, v pokušení nebo vystrašení, než abychom mohli jasně uvažovat. Jsme nesvobodní, když jsme letargičtí a nemáme inspiraci být věrnější, nadějeplní a milující. Jsme nesvobodní, když necítíme Boží přítomnost a je nám to buď jedno, nebo příliš zpanikaříme na to, abychom situaci dobře zvládli.
  2. Několikrát se zhluboka nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl cítit svou přítomnost v této chvíli. Položím ruce na kolena dlaněmi vzhůru jako symbol otevřenosti.
  3. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva pozitivní okamžiky tohoto dne.
  4. Když se podívám na svůj den, jaký byl můj nejnesvobodnější okamžik? To jest: kdy jsem se nechal unášet strachem, negativními myšlenkami, závislostí, úzkostí nebo zoufalstvím? Představím si, jak Bůh sedí vedle mě. Spolu s ním se dívám na tento moment, který mě naplnil negativní emocí.
  5. Mluvím s Bohem o tom, co „vidím“, a prosím ho o odpuštění a uzdravení. Požádám ho, aby mi ukázal tuto situaci svýma očima. Je tady něco, co se mi Bůh snaží říct? Mluvím s ním o tom a přiznám mu své nejhlubší pocity, jež se toho týkají.
  6. Když se podívám na svůj den, jaký byl můj duchovně nejsvobodnější moment? To jest: kdy jsem se cítil svobodný ode všeho negativního, od nízkých myšlenek a emocí? Kdy jsem se cítil skutečně živý a v harmonii s Bohem?
  7. Představím si Boha a sebe, jak se spolu díváme na tento okamžik milosti. Zkusím ho znovu prožít – nejenom intelektuálně, ale v hloubce srdce. Mluvím o tom s Bohem a požádám ho, aby mi ukázal tuto situaci ze své perspektivy. Chvíli o tom spolu mluvíme.
  8. Nyní se spolu s Bohem podíváme na zítřek. Jak mohu žít zítřek ve svobodě, kterou jsem cítil v tom dnešním zvláštním momentu? Jaké postoje a chování musím zaujmout, abych se vyhnul nesvobodě, kterou jsem dnes zažil? K čemu konkrétně mě Bůh volá, abych mohl opět zažít duchovní svobodu?
  9. Pokud se cítím k něčemu volán, mohu pro zítřek udělat nějaký slib nebo závazek. A požádám Boha, aby mi ho pomohl splnit.
  10. Examen ukončím modlitbou Otčenáše.

Žádat milost

  1. Úvod: Ignác z Loyoly ve svých Duchovních cvičeních říká: „začnu modlitbu prosbou k Bohu Otci o milost, po které toužím. Dnes to bude…“. Milost může znamenat „duchovní dar“ nebo také „ctnost“. Pokud bys měl teď žádat Boha o nějaký duchovní dar (odvaha, jasnost, trpělivost, síla…), co by to bylo? Svatý Ignác věřil, že je důležité vědět, o co vlastně žádáme.
  2. Ztiším se a několikrát se zhluboka nadechnu. Připomenu si, že jsem v Boží přítomnosti.
  3. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh daroval: dobrou náladu, se kterou jsem se vzbudil, milé slovo od kolegy, nezasloužené zdraví, jednoduchá cesta do práce, další den s milovanou osobou.
  4. Prosím Boha, ať mi ukáže největší výzvu, které jsem dnes čelil. Jak jsem se s ní popasoval? Odpověděl jsem duchovně svobodný nebo nesvobodný? Jaké byly důsledky mých myšlenek, pocitů, slov a skutků? Pokud to tak cítím, vzdávám díky, nebo požádám o odpuštění a uzdravení.
  5. Podívám se na své nitro v tomto konkrétním okamžiku. Jak se cítím teď ohledně zmíněné výzvy dnešního dne? Řeknu Bohu o svých pocitech a naslouchám jeho odpovědi.
  6. Prosím Boha, aby mi ukázal, kterou milost nebo ctnost (štědrost, trpělivost, mír v srdci…) budu potřebovat, když budu zítra čelit obdobné výzvě. Žádám Boha, abych byl otevřený této milosti teď i v budoucnu.
  7. Dovolím si snít o tom, jak mě tato konkrétní milost naplní. Jaký by byl můj zítřek, pokud bych měl k dispozici požadovanou milost?
  8. Žádám Boha, ať mi dá milost být takovou osobou, jako chce ze mě mít. Několikrát opakuji milost, která by to splnila. Pokusím se zakusit Boha, jak mě naplňuje touto milostí, a vzdávám za to díky.
  9. Pokud to tak cítím, mohu udělat slib nebo předsevzetí ohledně toho, jakou osobou jsem volán být.
  10. Udělám znamení kříže a ukloním se.

Vztah

  1. Několikrát se zhluboka nadechnu a postupně zanechám svých myšlenek – soustředím se na dýchání. Požádám Boha, aby mi ukázal svou přítomnost. Zkusím cítit jeho přítomnost a zůstat v ní.
  2. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  3. Při pohledu na uplynulý den prosím Boha, aby mi ukázal osobu, která mi dnes ve velké míře ležela na srdci. Nechám tuto osobu „vyrůst“ ve svých představách. Naslouchám jejímu hlasu, poznávám její gesta…
  4. Ptám se Boha, proč se tolik zabývám touto osobou. Mluvím s ním o tomto vztahu.
  5. Prosím Boha, aby mi ukázal nejintenzivnější pocit, který je ve mně, když reflektuji svůj vztah se zmíněnou osobou.
  6. Prosím Boha, aby mi ukázal celkový pohled na můj vztah s touto osobou. Nejedná se o detailní analýzu, ale o kontemplativní pohled, který mi umožní vidět tento vztah v jeho komplexnosti. Co pro mě tento vztah znamená? Přibližuje mě k Bohu, nebo mě od něj vzdaluje? Která část tohoto vztahu je nejtěžší? Kterou jsem si nejvíc vychutnal? Je intenzivní emoce, již právě cítím, v souladu s intenzivními emocemi, které cítím, když reflektují vztah s touto osobou? Mluvím s Bohem o tom všem a naslouchám mu.
  7. Prosím Boha, aby mi ukázal mé emoce a touhy ohledně budoucnosti tohoto vztahu. Které jsou mé největší obavy v tomto vztahu? Které jsou mé největší touhy? Pokud si přeji něco zvláštního, požádám o to Boha.
  8. Vrátím se do přítomnosti. Změnila se moje perspektiva nebo mé emoce ohledně problému dnešního dne? Co mám udělat pro tuto osobu nebo s touto osobou zítra? Zeptám se Boha.
  9. Je něco, co bych chtěl Bohu říct?
  10. Modlitbu ukončím některým z těchto gest: ukloním se, udělám znamení kříže, nebo se pomodlím Otčenáš.

Objevit skryté skutečnosti

  1. Úvod: V kterémkoli libovolném okamžiku existují v Tvém životě jisté skutečnosti, které leží mimo vědomou oblast – pravdy, které jsi ještě nepřiznal nebo nerozeznal. Tyto skryté skutečnosti jsou obvykle, i když ne vždy, bolestné a jenom těžce se akceptují. Tento examen se snaží dostat hlouběji do Tvých myšlenek, emocí, chování a motivací, a odkrýt jednu nebo dvě z těchto „skrytých pravd“. Neuspokoj se hned s tím prvním, co se vynoří, ale hledej dál alespoň pár minut.
  2. Ztiším své tělo i mysl, několikrát se zhluboka nadechnu. Sedím chvíli v tichu a pokusím se ztišit své myšlenky a všechno, co se mi honí hlavou.
  3. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  4. Prosím Boha, aby mi pomohl odhalit některou ze skrytých skutečností mého života, které jsou opravdu důležité. Například: neuvědomil jsem si, že
    1. zlobím se permanentně na…
    2. přitahuje mě…
    3. výborně vycházím s…
    4. už se tolik nezlobím na…, zdá se, že jsem mu-jí odpustil a nevšiml jsem si toho
    5. bojím se…
    6. trápí mě…
    7. snažím se udělat dojem na…
  5. Pokud se vynoří nějaký zásadní objev, nehledám dál, ale pracuji s ním po zbytek examenu. Pokud se nic zásadního nevynoří, pokračuji ve zkoumání svých myšlenek, pocitů a postojů ohledně aktuálních událostí svého života, jakékoliv závislosti, náklonnosti, vztahu ke mně samotnému… Například: Neuvědomil jsem si, že
    1. jsem smutný z…
    2. trápí mě…
    3. mám stres z finanční situace
    4. příliš lpím na…, i když Bůh by možná chtěl, abych se v životě už pohnul dál
    5. stárnu, trápí mě to, ale nepřipouštím si to
    6. přes můj pesimismus věci nakonec dopadnou relativně dobře…
  6. Když se mi tedy povede najít jednu důležitou skrytou skutečnost, nechám ostatní být a promlouvám s Bohem o této jedné skutečnosti svého života. Co cítím, když mluvím o této pravdě s Bohem? Zkusím Bohu odevzdat jak tuto skutečnost samotnou, tak i příslušný pocit, který vyvstal.
  7. Ztiším se a naslouchám, jestli se mi Bůh snaží něco říct o skutečnosti, kterou jsem mu prezentoval. Naslouchám Božímu hlasu a nechám se ním dotknout. Ptám se ho: „co bys chtěl, Bože, abych udělal?“ Čekám v tichu na odpověď.
  8. Pokud se na to cítím, mohu učinit nějaký závazek nebo předsevzetí ohledně zmiňované skutečnosti. Prosím Boha o sílu, abych zůstal věrný a dokázal toto předsevzetí splnit.
  9. Examen ukončím modlitbou Otčenáše.

Přítomný nebo nepřítomný?

  1. Úvod: Bůh chce, abychom byli plně přítomni v daném okamžiku. My se ale často ztrácíme v jiných „světech“, v minulosti, v budoucnosti, v myšlenkách, někdy dokonce i v našich radostech. Nebo se jednoduše ztratíme v nějaké „hloupé“ hře na mobilu, zatímco někdo potřebuje naši plnou pozornost. Dnešní examen Tě zve podívat se, jak jsi přítomný nebo nepřítomný v jednotlivých okamžicích Tvého dne.
  2. Ukloním se před svým modlitebním místem a zaujmu pohodlnou pozici. Uvolním svalstvo a ztiším mysl. Několikrát se zhluboka nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl vnímat jeho přítomnost ve mně i v mém životě. Pokusím se cítit a prožít jeho přítomnost.
  3. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  4. Při pohledu na svůj den prosím Pána, aby mi ukázat okamžiky, kdy jsem nebyl plně přítomen. Okamžiky, kdy jsem se ztratil ve svých myšlenkách, přestože daná chvíle vyžadovala mou přítomnost. Prosím Boha, aby mi ukázal důsledky mé nepřítomnosti a jak by se události vyvíjely, kdybych byl plně přítomen. Mluvím s Bohem o těchto okamžicích a prosím ho o radu, uzdravení a odpuštění.
  5. Při pohledu na svůj den také poznávám okamžiky naplněné milostí, momenty, ve kterých se mi povedlo být plně přítomen. Možná to byl právě okamžik, kdy někdo naléhavě potřeboval naslouchajícího přítele nebo pomocnou ruku, a mně bylo dopřáno být v pravou chvíli na pravém místě. Možná to byl těžký úkol nebo obtížná situace, a mně byla dána milost být přítomen a plně se soustředit. Vzdávám Bohu díky za tyto chvíle milosti.
  6. Nyní se podívám na zítřek. Co by mohlo vyžadovat mou plnou pozornost? V jaké chvíli mohu být pokoušen rozptýlením nebo ztrátou pozornosti? Mluvím s Bohem o těchto konkrétních chvílích, které pro mě mohou být zítra obtížné.
  7. Než ukončím modlitbu, ukloním se před svým modlitebním místem.

Vnitřní změna

  1. Úvod: Můžeš použít tento examen k reflexi malé změny v dnešním dni, nebo velké změny tvé vnitřní dispozice, tvého vnitřního nastavení za poslední měsíce nebo dokonce roky. Tento examen je vhodný pro období změn, jako např. konec semestru nebo začátek nového roku.
  2. Udělám znamení kříže a prosím Boha, aby mi pomohl vnímat jeho přítomnost ve mně i v mém životě. Pokusím se cítit a prožít jeho přítomnost.
  3. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  4. Při pohledu na poslední týdny, měsíce či dokonce roky, prosím Boha o milost, abych byl schopen vidět vnitřní změnu, který se udála za toto období. Například, stal jsem se více sklíčeným? „Vyjedu“ častěji na lidi? Stal jsem se tišším? Jsem více v klidu, zažívám vnitřní mír? Stal jsem se více líným, úzkostlivým, milujícím, odpouštějícím, pesimistickým, klidným? Jak jsem se změnil za sledované období?
  5. Může se mi povést identifikovat několik vnitřních změn, ale prosím Boha, aby mi ukázal jenom tu nejdůležitější, na kterou se pak zaměřím. Byla to změna k lepšímu nebo horšímu? Nebo mix? Prosím Boha, aby mi ukázal, jakou roli hrála tato změna v mém životě. Prosím ho, aby mi ukázal pohled na tuto změnu z jeho perspektivy. Ať mi ukáže, jak v ní byl On přítomný. Zamyslím se, jakým způsobem byla nebo nebyla od Boha.
  6. Prosím o odpuštění a uzdravení čehokoliv, co nepochází od Boha.
  7. Pokud měla tato změna pozitivní dopad na můj život, strávím několik okamžiků díkůčiněním Bohu za tento růst, za možnost růst v sebedůvěře, za uzdravení…
  8. Prosím Boha, aby mi ukázal, jaké je poslání této změny v mém životě. Mám růst dále ve stejném „směru“? Nebo mám tuto změnu změnit a upravit svůj vnitřní postoj, chování atd.? Je tady někdo – partner, duchovní doprovázející, přítel – s nímž mám o této změně mluvit? Co mám dělat? Kým se mám stát?
  9. Pokud se na to cítím, mohu učinit nějaký závazek nebo předsevzetí ohledně toho, kým nebo čím se mám stát a k čemu mě Bůh volá v této oblasti mého života. Prosím Boha o sílu, abych zůstal věrný a dokázal toto předsevzetí splnit.
  10. Modlitbu ukončím znamením kříže.

Jsem připraven dnes umřít?

  1. Najdu pohodlnou pozici, uvolním svalstvo a pokusím se zklidnit mysl. Několikrát se zhluboka nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl vnímat jeho přítomnost ve mně i v mém životě. Pokusím se cítit a prožít jeho přítomnost.
  2. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  3. Prosím Boha o pomoc, aby mi pomohl zvládnout úvahu o otázce, jestli jsem připraven dnes umřít. Za předpokladu, že jsem vnitřně přesvědčen, že Bůh je láska, že mě miluje a že chce, abych s ním byl šťastný, jsem připraven setkat se s ním v nebi?
  4. Kdybych věděl, že v průběhu příštích 24 hodin umřu, co bych chtěl udělat v tomto posledním dni svého života? Jak bych se připravil? Jakou milost od Boha bych chtěl nebo žádal?
  5. Zkusím uvažovat ještě více o stejném tématu: jaké by to bylo rozloučit se přesně s těmi věcmi, co mě tady drží, co mi brání „odejít“? Přehraji si v hlavě mini-film, ve kterém se zkusím rozloučit přesně s tím, co mi je drahé a na čem lpím. Jak to jde? Co by byly moje první kroky, abych se připravil na smrt? Prosím Boha o milost, abych dokázal toto cvičení dokončit.
  6. Pokud se na to cítím, mohu učinit nějaký závazek nebo předsevzetí, že udělám něco konkrétního v příštích 24 hodinách, co mi pomůže připravit se na věčnost. Prosím Boha o sílu, abych zůstal věrný a dokázal toto předsevzetí splnit.
  7. Cvičení ukončím oblíbeným žalmem nebo modlitbou.

Vnitřní zranění

  1. Úvod: Tento examen zve k modlitbě za vnitřní emoční zranění způsobené něčím bolestným v minulosti. Pokud se zrovna necítíš dobře (např. máš špatný den, jsi na veřejném místě, nebo se cítíš v depresi), pak tento examen přeskoč a nech ho na jindy.
  2. Prosím Boha, aby mi pomohl uvědomit si jeho přítomnost v tomto okamžiku. Položím ruce na kolena dlaněmi směrem nahoru jako symbol otevřenosti.
  3. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  4. Prosím Boha, aby mi v této chvíli ukázal mé vnitřní zranění, které způsobuje bolest, strach, lítost, nebo i odpor. Dovolím Bohu, aby mě přivedl na toto komplikované místo mé duše. Setrvej na něm s odvahou. Mohu také poprosit Ježíše, aby byl se mnou a držel mě za ruku v těchto momentech, kdy prožívám bolest.
  5. Prosím Boha, aby mi ukázal nejsilnější emoci, kterou jsem měl při prožívání tohoto těžkého momentu. Mluvím nahlas s Bohem o tom, jak se cítím. Řeknu například, „Bože, jsem naštvaný, smutný, zmatený…“ Strávím chvíli s Bohem a těmito pocity.
  6. Prosím Boha, aby mi ukázal, jak se může toto zranění zhoršit. Pokud bych dovolil, aby mě toto zranění odvádělo od víry, naděje a lásky, jak by to vypadalo? Konkrétně, jak by mě toto zranění mohlo pokoušet, abych se choval špatně? Prosím Boha, aby mi pomohl od tohoto chování. Pokud vím, že potřebuji zvláštní milost, abych neupadl do tohoto typu chování, požádám o ni Boha.
  7. Sedím chvílí v tichu a poslouchám, co by ode mně Bůh chtěl. Možná mě chce Bůh v tomto tichém momentu otcovsky obejmout. Možná jenom tiše sedíme spolu. A je také v pořádku, pokud se mi zdá, že Bůh nic nedělá a nic neříká. Důvěřuji mu, že uzdraví mé zranění ve správném čase a způsobem, jakým on uzná za vhodný.
  8. Chvíli si představuji den, ve kterém už nebudu cítit žádnou bolest z tohoto zranění. Jaké by to bylo? Jaké by byly mé postoje, perspektivy, myšlenky, pocity, slova a činy, pokud bych se skutečně ze svého zranění uzdravil? Jakou milost bych k tomu potřeboval? Požádám Boha o tuto milost.
  9. Prosím Boha, aby mi ukázal, jaké dobro může vzejít z tohoto mého zranění. Jak mě to může udělat silnějším, laskavějším, milosrdnějším, více lidským, více duchovně zralým? Jak se mohu skrze své zranění stát lepším učedníkem Páně v tomto světě? Požádám Boha, aby proměnil mé zranění v dobro, aby použil této mé bolestivé zkušenosti pro svou větší slávu.
  10. Pokud se na to cítím, mohu si předsevzít něco konkrétní, co ze mě udělá osobu plnou naděje, víry a lásky uprostřed této bolestivé reality. Důvěřuji Bohu, že bude se mnou ve všem
  11. Sepnu ruce a modlím se Otčenáš.

Moje denní návyky

  1. Úvod: Lidé jsou tvorové zvyků. Je to proto, abychom se nemuseli spoléhat jenom na správný úsudek a rozhodovat se v každé jednotlivé situaci. Místo toho cvičíme svou mysl, tělo a duši, abychom dělali správné rozhodnutí intuitivně, zvykově. Dnešní examen zve k přemýšlení o návycích.
  2. Prosím Boha, aby mi pomohl uvědomit si jeho přítomnost v tomto okamžiku. Zůstanu v přítomnosti Boží a pak udělám znamení kříže.
  3. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  4. Při pohledu na svůj den požádám Boha, aby mi ukázal několik mých zvyků. Pokusím se nahlédnout jednu z mých dnešních myšlenek nebo skutků, které jsou pro mě typické. Příklad: Pane Ježíši, když se dívám na svůj den, vidím, že mám zvyk
    1. kritizovat své spolupracovníky a podřízené
    2. soustředit se na práci mnohem lépe po šálku silné kávy
    3. upadat do malomyslnosti a deprese kvůli jakékoli drobnosti
    4. „nafukovat“ události, které zažívám
    5. mrhat čas na internetu
  5. Obvykle se lépe vidí špatné než dobré návyky. Když se mi povede vidět některý z mých zlozvyků, mluvím o něm s Bohem. Mohu ho požádat o odpuštění nebo uzdravení a o nápady, jak se s ním vypořádat.
  6. Nechci se ale spokojit se špatnými návyky. Usilovně hledám v dnešním dnu a najdu několik dobrých návyků. Když je najdu, vzdávám Bohu díky. Mluvím s ním a děkuji za ně.
  7. Podívám se na zítřek. Kterých zlozvyků bych se rád zbavil? Které dobré návyky bych chtěl kultivovat? Jakou milost budu od Boha žádat pro jedno i druhé? Mluvím s ním o tom.
  8. Examen ukončím oblíbeným žalmem nebo modlitbou

Strachy, závislosti, kontrola, nároky

  1. Úvod: Tento examen se pokusí identifikovat naše strachy, závislosti, nutkání mít věci ve své moci, a iluzorním „nároku na…“. Jedná se o náročný examen a pokud máš „den blbec“, nebo děláš tento examen na veřejnosti, necítíš se úplně v pohodě, nebo jsi deprimovaný, je lepší, když ho necháš na jiný, vhodnější okamžik.
  2. Najdu si pohodlnou pozici, uvolním svalstvo a pokusím se ztišit mysl. Několikrát se zhluboka nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl vnímat jeho přítomnost ve mně i v mém životě. Pokusím se procítit tuto přítomnost Boží.
  3. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  4. Prosím Boha o zvláštní milost modlit se tento těžký examen. Je komplikovaný, protože vyžaduje nahlédnutí na některé z nejstinnějších stránek mé osobnosti. Prosím Boha, aby mi ukázal, jakým způsobem jsem upadal do některého ze zmíněných negativ. Mohu se totiž chytit do jedné ze dvou pastí: buď popřít, že problém existuje, nebo se nemilosrdné obviňovat. Proto potřebuji zmíněnou zvláštní milost Boží, která mě povede tím správným způsobem neochvějně, ale s láskou.
  5. Při pohledu na svůj den prosím Boha, aby mi ukázal, které strachy dnes převládaly v mém srdci. Snažím se dostat do hloubky a vidět, co je to, čeho se skutečně bojím (nemusí to být to, co se na první pohled zdá: skutečné strachy jsou často skryté hluboko pod povrchem našeho vědomí). Jakmile pojmenuji některý ze svých strachů, jednoduše si udělám „mentální poznámku“ a jdu dál.
  6. Při pohledu na svůj den prosím Boha, aby mi ukázal, které závislosti poslední dobou převládaly v mém srdci. Může se stát, že přehnaně lpím na nějaké osobě (nezdravá závislost), myšlence (tvrdohlavost) nebo chování (zlozvyk). Věnuji těmto závislostem zvláštní pozornost. Jakmile nějakou identifikuji a pojmenuji, udělám si „mentální poznámku“ a jdu dál.
  7. Při pohledu na svůj den prosím Boha, aby mi ukázal situace, ve kterých lpím příliš na kontrole, na tom, abych měl věci ve „svých rukou“. Možná se snažím příliš řídit osoby, výsledky nebo instituci. Je velmi těžké přiznat tendenci k řízení a kontrole, proto prosím Boha o odvahu podívat se pravdě do očí. Jakmile najdu konkrétní situaci, ve které příliš řídím nebo kontroluji, uvědomím si to, přiznám a učiním další krok.
  8. Při pohledu na svůj den prosím Boha, aby mi ukázal, jestli netrpím „falešnou nárokovostí“, např. „dnes jsem tvrdě pracoval, zasloužím si tohoto panáka“ (pivo, cigaretu, zákusek), nebo „zastávám přeci důležitou funkci, zasloužím si uznání“ (respekt, vděku, osvobození od nudné práce), nebo „já jsem tady oběť, zasloužím si lítost (mám právo na pasivitu, agresivitu, na pozornost jiných)“. Jakmile nějaký „falešný nárok“ objevím, pojmenuji ho před Bohem a učiním další krok.
  9. Předložím Bohu čtyři objevy, které jsem udělal: jeden strach, jednu závislost, jednu potřebu řídit nebo kontrolovat a jeden „nárok“. Prosím Boha, aby mi ukázal, co z toho je aktuálně má největší slabost. Soustředím se následně na ni a dalších tří si momentálně nevšímám. Prosím Boha o odpuštění za to, když jsem dopustil, aby mě má slabost ovládla.
  10. Prosím Boha, aby mi ukázal, jak by mohl vypadat zítřek, kdybych byl od zmiňované slabosti svobodný. Jak by byl můj den jiný? Jako by vypadaly mé emoce, myšlenky slova a skutky?
  11. Odevzdám tuto slabost Bohu. Mohu mu říct toto (nebo cokoli jiného): „Bože, rád bych Ti dnes odevzdal… Prosím, abys to přijal, abys byl Ty ten, kdo skutečně vládne v mém životě, a ne tato moje slabost.“
  12. Examen ukončím oblíbeným žalmem nebo modlitbou

Bůh v bližním

  1. Začnu modlitbou Otčenáš. Prosím Boha, aby mi pomohl vnímat jeho přítomnost ve mně i v mém životě. Pokusím se procítit tuto přítomnost Boží.
  2. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  3. Při pohledu na svůj den se ptám Boha: „V kom jsi byl pro mě přítomný Ty? Ve kterém okamžiku jsi ke mně přišel skrze slova nebo skutky druhé osoby?“ Vychutnám si tento moment. Poděkuji za dar této osoby v mém životě.
  4. Opět se podívám na svůj den a ptám se: „Kdy jsem Tě, Bože, neviděl ve svém bližním? Kdy jsem soudil bližního bez lásky?“ Pokusím se znovu prožít tento obtížný moment svého dne a mluvím s Bohem o tom, proč byl tento okamžik pro mě těžký. Řeknu mu cokoliv, co tíží mé srdce. Prosím o moudrost, odpuštění, uzdravení. Prosím Boha, aby mi ukázal, jak byl v této osobě přítomný a jak bych mohl vidět tuto jeho přítomnost při našem příštím setkání.
  5. Znovu se podívám na svůj den a zeptám se Boha: „Byla v mém dni osoba, u které jsem já měl být, Bože, Tvýma rukama, nohama, hlasem, přítomností? Povedlo se mi být Tvým nástrojem?“ Pokusím se identifikovat jeden případ, kdy jsem v tomto úkolu selhal. Prosím opět o moudrost, odpuštění, uzdravení. Pak zkusím najít ve své paměti osobu, u které se mi zmiňovaný úkol povedl. Vychutnám si tento moment a vzdám za něj Bohu díky.
  6. Prosím Boha, ať mi ukáže osobu, která mě při dalším setkání skutečně může potřebovat jako ztělesnění Boží přítomnosti. Představím si tento okamžik a uvažuji nad tím, jak bych mohl pro tuto osobu představovat v jejím životě Boží přítomnost. Prosím Boha o konkrétní milost, kterou bych k tomu potřeboval.
  7. Pokud se na to cítím, mohu učinit slib nebo si předsevzít, že na základě toho, co jsem v tomto examenu objevil, učiním jednu konkrétní věc.
  8. Modlitbu ukončím znamením kříže.

Mé myšlenky, slova a skutky

  1. Ztiším se a zpomalím dýchání. Pokusím se zklidnit mysl. Několikrát se zhluboka nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl vnímat jeho přítomnost. Pokusím se procítit tuto přítomnost Boží a setrvám v ní.
  2. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  3. Prosím Boha, aby mi ukázal moje dnešní myšlenky. Čím jsem se dnes zabýval? Které silné názory jsem měl? Jaké postoje? Které předpoklady a závěry? Jak jsem vnímal sám sebe, svou situaci, ostatní lidi, místa a události svého dne?
  4. Pokud jsem našel nějakou silnou a vlivnou myšlenku z dnešního dne, chvíli u ní zůstanu. Přišla z duchovní svobody, nebo spíše nesvobody? Vedla mě k větší svobodě, nebo nesvobodě? Vedla mě k větší, nebo menší víře, lásce a naději?
  5. Poděkuji za myšlenky, které jsou od Ducha Svatého, a prosím o odpuštění, pokud jsem dovolil svým „nesvobodám“, aby ovlivnily mé myšlenky.
  6. Zopakuji kroky 3–5, tentokrát však pro slova (místo myšlenek). Prosím Boha, aby mi ukázala nejdůležitější slova, která jsem dnešního dne vyslovil. Přemýšlím nad původem těchto slov. Vzdám díky nebo prosím o odpuštění, kdykoliv je to vhodné.
  7. Zopakuji kroky 3–5, tentokrát pro skutky. Co laskavého nebo milého jsem dnes udělal? Čemu z toho, co jsem udělal, chyběla láska? Co motivovalo mé skutky? Vzdám díky nebo prosím o odpuštění, kdykoliv je to vhodné.
  8. Nyní se podívám na zítřek. Které myšlenky nebo postoje bych chtěl mít zítra ve vztahu ke mně, dalším lidem, budoucím situacím? Co si přeji, abych zítra řekl lidem, které pravděpodobně potkám? Co si přeji zítra dělat? Které skutky lásky se cítím povolán zítra uskutečnit? Naslouchám Božímu hlasu.
  9. Udělám konkrétní předsevzetí na základě toho, co vzešlo z mé modlitby.
  10. Pokud je ještě něco, co bych rád řekl Bohu, udělám to nyní.
  11. Examen ukončím modlitbou Otčenáše, nebo se ukloním a učiním znamení kříže.

Mé emoce

  1. Prosím Boha, aby mi pomohl uvědomit si jeho přítomnost v tomto okamžiku. Položím ruce na kolena dlaněmi směrem nahoru jako symbol otevřenosti.
  2. Strávím chvíli ve vděčnosti za jeden nebo dva speciální okamžiky, které mi Bůh dnes daroval.
  3. Místo revize celého dne hodinu po hodině prosím Boha o revizi svého dne emoci po emoci. Jak jsem se cítil dnes ráno, když jsem se vzbudil, sprchoval, snídal, oblékal do práce atd.? Pomíjivé emoce rychle přeskočím, ale u těch pronikavých nebo u těch, jichž jsem si nevšiml dříve, zůstanu. Mluvím také s Bohem, když zaznamenám změny emocí v průběhu dne.
  4. Mluvím s Bohem o nejsilnější emoci svého dne. Byly od „dobrého ducha“, tj. té složky mé osobnosti, která mě povzbuzuje k Bohu a prohlubuje ve víře, naději a lásce? Nebo naopak od „zlého ducha“, tj. té složky mé osobnosti, která mě „uvězňuje“ v myšlenkách, touhách nebo obsesích?
  5. Vyberu nejsilnější emoci svého dne a mluvím s Bohem o způsobu, kterým jsem reagoval na tu emoci v průběhu dne. Jaký vliv na mě měla? Přiznal jsem vůbec její existenci, když jsem si ji uvědomil, nebo zůstala v mém podvědomí? Zvolil jsem vědomě, jak budu na tuto emoci reagovat, nebo jsem dovolil, aby ovlivnila mé myšlenky, mluvení a chování? Mluvím o tom s Bohem, vzdávám mu díky za ty své reakce, které byly v souladu s mým křesťanským povoláním, a prosím ho o odpuštění a uzdravení, když tomu tak nebylo?
  6. Vím, že nemám své emoce plně pod kontrolou. Zkusím reflektovat ty, které bych mohl chtít zítra. Kdybych mohl zvolit jenom jednu, co by to bylo? Radost, mír, vděčnost? Vyberu si jednu a představím si, že s ní prožiji zítřek. Prosím Boha, aby mi dal milost, že se jí zítra otevřu a správně s ní naložím, když přijde.
  7. Pokud je ještě něco, co bych rád řekl Bohu, udělám to nyní.
  8. Examen ukončím modlitbou Otčenáše, nebo se ukloním a učiním znamení kříže.

Vděčnost

  1. Úvod: Svatý Ignác věřil, že vděčnost je jedna z největších ctností a že nevděčnost je kořenem všeho hříchu. Hřích je v podstatě zneužití darů, které nám Bůh dal. Pokud jsem skutečně vděčný za Boží dar, určitě ho nezneužiji. Tento konkrétní examen zaměříme na pojmenování požehnání, jichž se nám dostalo, a za každé vzdáme Bohu díky. Vždy je dobré vzdávat Bohu díky, ale tento examen je zvláště vhodný, pokud se člověk cítí špatně, pokud je smutný, depresivní, nebo má špatný den.
  2. Ztiším se a zpomalím dýchaní. Sedím chvíli tiše a pokusím se utlumit myšlení tím, že se soustředím více na dýchání.
  3. Prosím Boha, aby mi pomohl – zvláště dnes – vidět jeho požehnání v mém životě, ta velká i ta menší.
  4. Zeptám se sebe sama: „Za co bych dnes měl děkovat? Co mě naplňuje radostí a vděčností?“ Obvykle vyskočí na mysl téměř automaticky nějaká osoba, místo, událost nebo věc. Pojmenuji tento dar před Bohem: „Pane, jsem tak vděčný, že jsi mi dal dar…“. Zopakuji tento postup několikrát, přičemž „nasaji“ tuto vděčnost.
  5. Vychutnám si ji alespoň malou chvíli. Pokud cítím největší vděčnost např. za svoji sestru, představím si její obličej. Dívám se, jak se usmívá, pozoruji její gesta, která mě vždy hřejí u srdce. A jenom tak sedím, naplněn láskou. Pak poděkuji Bohu za tento dar. Možná jsem vděčný za nějakou věc, nebo instituci, za svůj útulný domov. Nebo jsem vděčný za to, co se mi právě stalo. Cokoliv je to, za co cítím největší vděčnost, zůstanu u toho a vychutnám si tyto dobré pocity. Spojím je s explicitním poděkováním Bohu.
  6. Teď se mohu dívat, jak se před mýma očima vynořují – možná celkem chaoticky – různé dary, větší či menší. „Díky Bože za mé příbuzné (i za ty problematické), díky za mé zdraví, díky za to poslední jídlo, co jsem si mohl vychutnat. Děkuji Bože za…“
  7. Pokud je ještě něco, co bych rád řekl Bohu, udělám to nyní.
  8. Examen ukončím modlitbou Otčenáše, nebo se ukloním a učiním znamení kříže.

Chvála, úcta, služba

  1. Ukloním se před svým obvyklým modlitebním místem a zaujmu pohodlnou pozici. Uvolním svaly a mysl. Zhluboka se několikrát nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl cítit svou přítomnost ve mně a v mém životě. Vcítím se do přítomnosti a ponořím se do ní.
  2. Strávím chvíli vzdáváním díky. Začnu pomalu, říkajíc Bohu: „Chválím Tě, Pane… Chválím Tě, Pane…“
  3. Pak začnu s chválou za konkrétní dary dnešního dne: „Chválím Tě, Bože, za dar mé rodiny. Za dar mé práce… Chválím Tě za mou touhu sloužit Ti.“
  4. Potom začnu s chválou za Boží „vlastnosti“, které se mi ukázaly tento den: „Chválím Tě, Bože, za Tvé milosrdenství. Chválím Tě za Tvé odpuštění. Chválím Tě za Tvou laskavost ke mně, když jsem byl sklíčený a ty jsi byl přítomen, když jsem potřeboval cítit Tvou přítomnost. Chválím Tě za Tvou prozřetelnost, když se všechno nakonec obrátilo v dobré, ačkoli jsem někdy propadl panice.“
  5. Strávím nyní chvíli ve vzdávání úcty. Uznám, že Bůh je větší než cokoliv jiného, že je větší než to, co se zdá mně. Mohou pomoci tyto příklady: „Bože, Ty jsi větší než moje kariéra, moje dnešní starosti. Ty jsi větší, než mé selhání a než můj úspěch. Jsi větší, než má dnešní láska k…, má dnešní touha po.…“
  6. Strávím chvíli v uvažování nad službou: nazírám konkrétní osoby, místa, úkoly a události, které se s pravděpodobností vyskytnou v mém zítřku, a prosím: „Bože, pomoz mi prosím, abych Ti sloužil prostřednictvím…, abych zítra více miloval…, abych zítra lépe pracoval na… Pomoz mi lépe sloužit Ti tím, že budu lépe zacházet s.…“
  7. Cvičení ukončím oblíbeným žalmem nebo modlitbou.

Můj vztah s Bohem, s bližními a se sebou

  1. Prosím Boha, aby mi pomohl uvědomit si jeho přítomnost v tomto okamžiku. Na znamení otevřenosti položím ruce na kolena dlaněmi vzhůru.
  2. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  3. Uvažuji o svém vztahu s Bohem a mluvím s ním o tom. Jak se náš vztah vyvíjí? Cítím se Bohu blízko, nebo spíše vzdálen? Strávil jsem s ním čas kvalitně, nebo náš vztah spíše zanedbávám? Cítím Boha jako přítomného, když k němu volám? Nudí mě? Když k němu „vzhlížím“, cítím radost, vděčnost, hanbu, strach? Poprosím Boha, aby mi ukázal svou vizi našeho vztahu.
  4. Mluvím s Bohem o vztahu, který jsem dnes měl k ostatním. Byl jsem bručoun, přátelský, pasivní? Mám nyní nějaký vztah, který je nezvykle dobrý, nebo naopak špatný? Prosím Boha, aby mi ukázal svou vizi mých vztahů.
  5. Uvažuji o svém vztahu ke mně samotnému a mluvím o tom s Bohem. Mám se rád? Zlobím se na sebe? Jsem vůči sobě tvrdý, nekompromisní, jemný? Které faktory v mém životě vedly k těmto postojům a chováním vůči mně samotnému? Prosím Boha, aby mi ukázal svou perspektivu.
  6. Nyní se podívám na předchozí tři reflexe vztahu s Bohem, s ostatními, se sebou samotným. Který z těchto tří se zdá aktuálně „nejsilnější“? Ve kterém jsem při reflexi cítil největší emoční odezvu? Zaměřím se na tento konkrétní vztah (ať už je to s Bohem, ostatními nebo se sebou) a prosím Boha o odpuštění, vzdávám mu díky a prosím ho, aby mi dal vhled, který mi pomůže posunout se v tomto konkrétním vztahu dál.
  7. Ptám se Boha: „Pane, co chceš, abych v tomto vztahu udělal? Co mám změnit? Co mám naopak zachovat?“
  8. Prosím Boha, aby mi ukázal, co mohu v tomto konkrétním vztahu zítra udělat.
  9. Pokud se cítím k něčemu volán, mohu udělat na zítřek nějaký slib nebo závazek, a požádám Boha, aby mi je pomohl splnit.
  10. Pokud je ještě něco, co chci Bohu říct, udělám to nyní.
  11. Modlitbu ukončím některým z těchto gest: ukloním se, udělám znamení kříže, nebo se pomodlím Otčenáš.

Jsem bez života

  1. Ztiším své tělo i mysl, několikrát se zhluboka nadechnu. Sedím chvíli v tichu a pokusím se ztišit myšlenky a všechno, co se mi honí hlavou.
  2. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  3. Dívajíc se zpátky na můj den, prosím Boha, aby mi ukázal moment, který mě nejvíce „vysál“. V mé představivosti, se spolu s Bohem vrátím do tohoto okamžiku a zkusím ho znovu prožít– s Bohem po mém boku. Nechám emoce tohoto okamžiku vyplout na povrch, zkusím je „nazírat“ spolu s Bohem – letargii, zoufalství, cokoliv, co vyjde. Odevzdám tento okamžik Bohu, řeknu mu, co se děje v mém srdci, co cítím. Pokud se mi zdá, že jsem tento moment „zvládl“, vzdám Bohu za to díky. Pokud ne, prosím o odpuštění a pokoj.
  4. Setrvám chvílí v tomto okamžiku a naslouchám, co mě Bůh chce říct.
  5. S pohledem na můj den po druhé, prosím Boha, aby mi ukázal moment dne, který mě „nabije“. Vrátím se k tomuto okamžiku a znovu ho prožiji spolu s Bohem po mém boku. Radost, vděčnost, úlevu…nazírám mé pocity a odevzdávám je Bohu. Mluvím s ním o mých emocích a myšlenkách a naslouchám, co mi chce říct Bůh.
  6. Podívám se na zítřek. Uvažuji nad tím, co může být moment, který mě nejvíc „vysaje“. Mluvím o těm s Bohem, sdílím se s ním o mých pocitech. Prosím ho, aby mi ukázal, jak se připravit na tento okamžik, abych ho přežil správně. Prosím ho, aby mě uchránil od přílišné negativity. Prosím ho také, abych neztrácel naději, že všechno se bude vyvíjet dobře.
  7. Podívám se znovu na zítřek a uvažuji nad tím, co může být okamžik, který mě „nabije“. Dovolím si vychutnat radostné očekávání, nechám se naplnit touto radostí. Mluvím o tom s Bohem. Prosím ho o pomoc, aby mě duchovně připravil na prožití tohoto okamžiku i pro případ, že by se nevyvíjel tak, jak jsem očekával. Prosím Boha, aby mi jednoduše dal schopnost říct, že je to všechno v pořádku, i když to není přesně tak, jak jsem si myslel.
  8. Pokud je ještě něco, co chci Bohu říci, udělám to nyní.
  9. Modlitbu ukončím některým z těchto gest: ukloním se, udělám znamení kříže, nebo se pomodlím Otčenáš.

Rozhodnutí, které se má udělat

  1. Ztiším své tělo, zpomalím dýchání. Sedím chvíli v tichu a pokusím se ztišit myšlenky a všechno, co se mi honí hlavou. Zhluboka se několikrát nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl cítit jeho přítomnost ve mně a v mém životě. Vcítím se do přítomnosti a ponořím se do ní.
  2. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  3. Prosím Boha, aby mi ukázal nějaké rozhodnutí, které je potřeba udělat. Může to být něco malé, ale s okamžitými účinky, nebo nějaké velké rozhodnutí s dlouhotrvajícími následky, např. volba povolání, významná změna ve vztahu, nový závazek. Žádám Hospodina, aby předestřel přede mne všechny možnosti.
  4. Poprosím Boha, aby mi ukázal, jak různé faktory, které jsou relevantní pro toto rozhodnutí, ovlivnily můj život v minulosti.  Prosím ho také, aby mi ukázal, zda-li náklonost k některé z možností vedla k větší víře, naději a lásce v mém životě. Bylo něco, co mě přivádělo blíže k Bohu? Některá z voleb mě vedla k pokoji, který může pocházet jenom od Boha?
  5. Prosím Boha, aby mi ukázal, jak může toto moje rozhodnutí ovlivnit lidi kolem mě. Pomůže jim nebo je zraní? Pokud je zraní, je přítomné nějaké větší dobro, které by vyvážilo zmiňované zranění?
  6. Prosím Boha, aby mi ukázal mé emoce ohledně tohoto rozhodnutí, zvláště ty, které jsem ještě nerozeznal a nepřijal. Taky prosím o ukázání zdroje těchto emocí. Pochází od „dobrého ducha“ (vnitřní síly, které mě přivádějí k Bohu) nebo „špatného ducha“ (vnitřní síly a překážky na cestě k Bohu). Pochází tedy tato emoce z té částí mého „já“, které je v souladu s Bohem, nebo naopak, která klade odpor „Božím věcem“?
  7. Odevzdám celou záležitost Bohu, říkajíc „Staň se vůle Tvá, Otče“. Poprosím ho o vnitřní pokoj ohledně tohoto rozhodnutí. Také prosím o to, aby mi ukázal místo v mém srdci, které je hlouběji než emoce, abych mohl vidět situaci z objektivnějšího úhlu pohledu.
  8. Pokud se cítím volán k rozhodnutí právě teď, položím toto rozhodnutí „na oltář před tvář Boží“, a poprosím o požehnání, i kdybych se v rozhodnutí spletl. Pokud cítím volání k delšímu rozlišování, požádám Boha o trpělivost a setrvávám v aktivním a receptivním postoji. Pokud se jedná o velké rozhodnutí, udělám i písemný zápis, o hnutích, které jsem cítil a směru, kam se mi zdálo, že mě Bůh volá.
  9. Ukončím examen obvyklým způsobem, nebo opakováním „ať se stane vůle Tvá, Pane…ať se stane vůle Tvá, Pane…ať se stane vůle Tvá, Pane“

Jak jsem se dnes choval k ostatním

  1. Úvod: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25,40)
  2. Ztiším své tělo i mysl, několikrát se zhluboka nadechnu. Sedím chvíli v tichu a pokusím se ztišit myšlenky a všechno, co se mi honí hlavou.
  3. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  4. Zeptám se Boha „ze všech lidí, které jsem dnes potkal, kdo byl nejprotivnější? nejzranitelnější? nejslabší?“. V mé představivosti si přehraji moment setkání s touto osobou
  5. Mluvím s Bohem o mých zjištěních. Řeknu mu o svých myšlenkách, slovech a činech vůči této osobě. Prosím Boha o odpuštění, pokud některé z myšlenek, slov nebo skutků nebyly laskavé, nebo vlídné. Poděkuji za okamžiky, kdy jsem se naopak zachoval správně.
  6. Dále se ptám Boha „Co vidíš, když vidíš tuto konkrétní osobu? Co mi chceš o ní říct?“
  7. A dále „Co jsem povolán učinit ohledně této osoby? Kým mám být pro tuto osobu?“
  8. A teď zcela konkrétně: „Bože, pokud vůbec, čím mám být pro tuto osobu zítra?“ Poprosím Boha, aby mi dal sílu a schopnosti stát se tím, co mám pro danou osobu být.
  9. Pokud se cítím k něčemu volán, mohu udělat nějaké předsevzetí.
  10. Skončím úklonem a znamením kříže.

Můj odpor, inspirace a touhy

  1. Prosím Boha, aby mi pomohl uvědomit si jeho přítomnost v tomto okamžiku. Na znamení otevřenosti položím ruce na kolena dlaněmi vzhůru.
  2. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  3. S pohledem na svůj den poprosím Boha, aby mi ukázal okamžiky, ve kterých jsem vůči někomu nebo něčemu cítil odpor. Cítit odpor znamená cítit se nekontrolovaně odpuzován nějakou osobou nebo věcí a utíkat od ní. Kdy se to dnes stalo? Kterou osobu jsem dnes potkal, jež ve mně vyvolala tyto negativní pocity (odpor, zlost, hněv, opovržení)? Jsem si vědom nějakého místa, úkolu, věci, diskuse nebo něčeho podobného, co mě pobízelo k útěku nebo násilné reakci? Mluvím o tom s Bohem a prosím o odpuštění, radu a uzdravení.
  4. Znovu se podívám na svůj den a prosím Boha, aby mi ukázal okamžik, ve kterém jsem se cítil pozitivně inspirován udělat něco dobrého a vznešeného. Potkal jsem někoho, kdo mě inspiroval? Událo se něco, co mě naplnilo dobrým a svatým nadšením? Viděl jsem, slyšel jsem nebo zakusil jsem něco, u čeho jsem cítil tyto pozitivní emoce? Mluvím o tom s Bohem a děkuji mu za to.
  5. Podívám se ještě jednou na svůj den a prosím Boha, aby mi ukázal okamžiky naplněné velkými touhami dělat něco dobrého a svatého, být dobrou a svatou osobou. Ty totiž zasel do mého srdce Bůh, jsou to v konečném důsledky touhy po naději, víře a lásce. Byl v mém dnešním dni nějaký okamžik, kdy jsem cítil takové touhy, i když jsem si jich v tu chvíli nebyl vědom? Měl jsem dnes nějaké touhy podobného rázu zaměřené na budoucnost? Děkuji Bohu za tento okamžik a chválím ho. Zkoumám, zdali tento okamžik skutečně přišel od Boha a čekám v tichu na odpověď, ať je jakákoliv.
  6. Udělám kratičkou reflexi své modlitby ohledně odporu, inspirací a tužeb. Která z nich byla nejsilnější, která mnou skutečně „hýbala“? Vrátím se k té nejsilnější a setrvám chvíli s ní. Jaká je první emoce, kterou u toho cítím? Sdělím to Bohu a řeknu mu, jak se s ohledem na to cítím.
  7. Podívám se na zítřek: „Pane, je tady něco konkrétního, k čemu mě voláš? Vzhledem k mým dnešním odporům, inspiracím a touhám, kým jsem volán stát se zítra?“
  8. Pokud se cítím k něčemu volán, mohu udělat nějaké předsevzetí. Prosím Boha, aby mi pomohl vyplnit je.
  9. Ukončím tento examen obvyklým způsobem nebo opakováním: „Staň se vůle Tvá, Pane… Staň se vůle Tvá, Pane… Staň se vůle Tvá, Pane…“

Dnešní překvapení

  1. Prosím Boha, aby mi pomohl uvědomit si jeho přítomnost v tomto okamžiku. Na znamení otevřenosti položím ruce na kolena dlaněmi vzhůru.
  2. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  3. Prosím Boha, aby mi ukázal jedno negativní překvapení dnešního dne.
  4. V představivosti si přehraji okamžik ovlivněný negativním překvapením, přičemž dávám pozor na svou vnitřní a vnější odpověď (postoje, reakci). Prosím Boha o odpuštění, pokud má odpověď nebyla v souladu s ním, a děkuji mu, pokud tomu tak bylo.
  5. Prosím Boha, aby mi ukázal jedno pozitivní překvapení dnešního dne.
  6. V představivosti si přehraji okamžik ovlivněný pozitivním překvapením, přičemž dávám pozor na svou vnitřní a vnější odpověď (postoje, reakci). Prosím Boha o odpuštění, pokud má odpověď nebyla v souladu s ním (např. nevděčností), a děkuji mu, pokud tomu tak bylo.
  7. Podívám se na zítřek. Prosím Boha, aby mi ukázal konkrétní způsob, jak bych mohl někoho překvapit já. Mohlo by to být něco velkého, jako např. někoho obdarovat, nebo omluvit se za něco, co jsem udělal v minulosti. Nebo také nějaká maličkost, např. nebýt takový bručoun na kolegy, kdykoli nedělají věci podle mého gusta.
  8. Poprosím Boha o pomoc s tímto pozitivním překvapením. Pokusím si představit pocit ve svém srdci, když vidím radost osoby, kterou jsem takto překvapil.
  9. Pokud se k tomu cítím, udělám předsevzetí na zítra.
  10. Cvičení ukončím oblíbeným žalmem nebo modlitbou.

Díky, Bože, za…, odpusť mi, pomoz mi!

  1. Udělám znamení kříže a prosím Boha, aby mi pomohl uvědomit si jeho přítomnost v tomto okamžiku.
  2. Obracím se na Boha s myšlenkami, které mě spontánně napadnou ohledně věcí, lidí a momentů dnešního dne, za které jsem nejvíce vděčný. Poděkuji za ně. Nechám brouzdat mysl po jednotlivých věcech bez toho, abych do tohoto procesu zasahoval. Zároveň si ale všímám emocí, které u toho vyvstávají.
  3. Podobně budu postupovat ohledně věcí, osob a okamžiků, ohledně kterých mám negativní myšlenky. Prosím o odpuštění. Pozorně naslouchám, co mé srdce chce o nich Bohu říct.
  4. Nakonec se obrátím na Boha s myšlenkou na zítřejší den: věci, osoby a okamžiky, kdy budu potřebovat Boží pomoc. Prosím o konkrétní Boží pomoc pro zítřek.
  5. Examen ukončím modlitbou Otčenáš

Můj největší strach

  1. Úvod: Dnešní examen nás zve podívat se do tváře svému největšímu strachu. Chce to pořádný kus odvahy. Dostat se až na samé dno našich strachů vyžaduje jistou dávku práce a odvahy. Často zjistím, že kořen mého strachu vůbec není takový, jaký bych očekával. Tato duchovní práce může být nakonec hluboce útěšná, ale není pro slabé povahy; proto se doporučuje, abyste se do tohoto examenu pustili jen tehdy, pokud se na to cítíte. V opačném případě si jej nechte na jindy.
  2. Ztiším se a zpomalím dýchání. Pokusím se ztišit mysl. Několikrát se zhluboka nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl vnímat nyní jeho přítomnost. Pokusím se procítit tuto přítomnost Boží a setrvám v ní.
  3. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  4. S pohledem na dnešní den se ptám Boha, kde hrál strach významnou roli v mých myšlenkách, slovech, skutcích nebo neaktivitě? Setrvám v hledání, může to trvat jistou chvíli. Poté, co identifikuji svůj strach, prosím Boha, aby mi ukázal jeden nebo dva pozitivní okamžiky, ve kterých strach hrál roli.
  5. Když se mi povedlo identifikovat svůj strach, zaměřím se na něj. Řeknu o něm Bohu: „Bože, bojím se…“ Co tento strach způsobuje? Zkusím se dostat hlouběji a hlouběji, abych zjistil, čeho se skutečně bojím. Pokud narazím na skutečný strach, mohu mít problém vyslovit ho.
  6. Pokusím se nalézt odvahu a říct nahlas, co je můj největší strach. Opakuji to zas a znovu až do doby, co bude jeho vyslovení úplně lehké. Mluvím s Bohem a naslouchám mu, co k tomuto tématu říká.
  7. Předložím Bohu důležitý dotaz: „Bože, je tento strach racionální, nebo iracionální?“ Někteří lidé například objeví v podvědomí strach ze ztráty zaměstnání, nebo že budou opuštěni partnerem, zatímco jejich vědomá, racionální část ví, že tomu tak není. Pokud je tomu tak i v mém případě, požádám Boha o schopnost připustit tento strach tak, aby neřídil mé myšlenky, slova a skutky. Pokud je ale můj strach racionální, ptám se Boha: „Co mohu dělat? Jak to můžu zvládnout?“ Pokud naslouchám pozorně, Bůh může zasáhnout, může mě utěšit tím, že mi ukáže, jak je možné zvládnou i tento můj nejhorší strach. Bůh mi dokonce může ukázat, jak dokonce i z tohoto těžkého okamžiku může vyrůst něco dobrého.
  8. S pohledem na zítřek prosím Boha o zvláštní milost nebo dar, který mi umožní překonat můj strach. Modlím se o odvahu, pokoj mysle a srdce, důvěru v Boha a přijetí všeho toho, co může přijít.
  9. Pokud mi zbývá něco, co chci Bohu říct, udělám to.
  10. Modlitbu ukončím některým z těchto gest: ukloním se, udělám znamení kříže, nebo se pomodlím Otčenáš.

Můj vztah s Bohem

  1. Úvod: „Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě zástupy pokládají? “ Oni mu odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků. “ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Za Božího Mesiáše“.“ (Lk 9,18–20).
  2. Prosím Boha, aby mi pomohl uvědomit si jeho přítomnost v tomto okamžiku. Na znamení otevřenosti položím ruce na kolena dlaněmi vzhůru.
  3. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  4. Reflektuji svůj vztah s Bohem. Vedu s ním dialog, jak se náš vztah v poslední době vyvíjí. Jak to mezi námi jde? Cítím se Bohu blízký, nebo vzdálený? Strávil jsem s Bohem dostatek kvalitního času, nebo jsem náš vztah spíše zanedbával? Cítím, že Bůh je blízko, když ho volám? Když se dívám na „tvář Boží“, cítím radost, smutek, vděčnost, hněv, hanbu? Prosím Boha, aby mi ukázal, jak si náš vztah stojí.
  5. Pročtu ještě jednou text z Lukáše (úvod dnešního examenu), kde se Ježíš ptá apoštolů, co si o něm lidé myslí. V tichosti se ve své představivosti dívám, jak se odehrál můj dnešní den. S pohledem na jednotlivé momenty se ptám: „Kde byl v ten okamžik Kristus? Jak ke mně přišel?“
  6. Poté, co jsem shlédl několik detailů svého dne, zkusím „poodstoupit“, abych viděl svůj den jako celek. Ptám se: „Uvážím-li všechno, co se dnes stalo, kdo byl pro mě dnes Ježíš Kristus? Byl pro mě učitel, přítel, utěšitel, partner, tichý pozorovatel, spasitel, rodič, dozorce?“
  7. Řeknu Kristovi: „Pane, dnes jsi pro mě byl…“
  8. Nyní se mohu zeptat: „Pane, pokud tys byl pro mě…, kdo jsem byl já pro tebe?“ Například: „Pane, dnes jsi byl pro mě učitelem, a já jsem se cítil jako student“, nebo: „Pane, dnes jsi byl pro mě utěšitelem, a já byl osobu se zlomeným srdcem, které potřebovalo nutně uzdravit“. Mluvím chvíli s Bohem o našem vztahu a o konkrétním způsobu, jakým jsme ho dnes spolu prožili.
  1. Podívám se na zítřek. Jak chci nebo potřebuji, aby byl Kristus přítomný pro mě v zítřejším dni? Potřebuji ho jako učitele, přítele, spasitele? Řeknu Kristu, co chci nebo potřebuji od jeho přítomnosti v mém životě, když jdu kupředu.
  2. Examen ukončím Otčenášem.

Volím život, nebo smrt?

  1. Ztiším se a několikrát se zhluboka nadechnu. Připomenu si, že jsem v Boží přítomnosti.
  2. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval: dobrou náladu, se kterou jsem se vzbudil, milé slovo od kolegy, nezasloužené zdraví, jednoduchá cesta do práce, další den s milovanou osobou.
  3. Pomalu čtu tento text z Bible: „Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat: „Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Ani za mořem není, abys musel říkat: „Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil. Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo.“ (Dt 30,11–19)
  4. S pohledem na svůj den se ptám: Volil jsem (ve smyslu uvedeného textu z Deuteronomia) dnes život, nebo smrt? Bylo celkové nasměrování mého dnešního dne k dobru, nebo ke zlu? Neanalyzuji detaily nebo úseky dne. Místo toho se podívám na celkový trend dnešního dne. Byl k životu, nebo ke smrti? Mluvím s Bohem o tom, jak to vidím a cítím. Poděkuji mu a prosím o odpuštění nebo uzdravení podle toho, jak to cítí moje srdce.
  5. Nyní si představím zítřek a ptám se sebe sama, jak by tento den vypadal, kdybych si podle textu z Deuteronomia volil „život“. Jak bych se já cítil? Možná si budu představovat, co zítra udělám, nebo co řeknu. Nebo se jednoduše mohu pomodlit za svou vnitřní dispozici, za svůj vnitřní postoj. Mluvím s Bohem a tom, co znamená volit si zítra život.
  6. Pokud to tak cítím, mohu udělat slib nebo předsevzetí na zítřejší den, a prosím Boha, aby mi ho pomohl vyplnit.
  7. Udělám znamení kříže a ukloním se.

Dnešní místa, věci, aktivity

  1. Ukloním se před svým modlitebním místem a zaujmu pohodlnou pozici. Uvolním svalstvo a ztiším mysl. Několikrát se zhluboka nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl vnímat svou přítomnost ve mně i v mém životě. Pokusím se cítit a prožít jeho přítomnost.
  2. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  3. Podívám se na místa, kde jsem se dnes nacházel: domov, práce, obchod, návštěva u přítele, fitness-centrum, park… Za které cítím největší vděčnost? Které místo ve mně vzbudilo větší vědomí Boží blízkosti a více lásky vůči druhým lidem? Děkuji za to místo Bohu a řeknu mu, jak je pro mě důležité.
  4. Ze všech míst vyjmenovaných v předchozím bodě, které se ve mě vnitřně spojuje s obtížemi? Cítím, že některé z nich není pro mě úplně zdravé či vhodné, že mě dělá v něčem nesvobodným? Mluvím o něm s Bohem a prosím ho o odpuštění, radu a uzdravení.
  5. Udělám reflexi materiálních věcí v mém životě: auto, mobil, počítač, obuv, oblečení, vybavení, jídlo apod. Za co dnes cítím největší vděčnost? Je něco, co mě zvláštním způsobem přivádí k Bohu a dělá lepším křesťanem? Děkuji Bohu za toto požehnání ve svém životě.
  6. Cítím, že mě něco z věcí vyjmenovaných v předchozím bodě naopak od Boha odrazuje nebo mě svádí k hříchu? Jsem na něčem příliš závislý? Udělal jsem z některé věci dokonce bůžka? Uvědomuji si, že vlastnictví není pro křesťana absolutní a je volán k tomu, aby se podělil a žil jednodušším stylem života? Mluvím o tom všem s Bohem a prosím ho o odpuštění, radu a uzdravení.
  7. Stejně tak postupuji ohledně svých aktivit: práce, cvičení, jídlo, hraní s dětmi, oddych, spánek, modlitba… Za co jsem nejvíc vděčný? Která z aktivit byla nejvíc „zbožná“ a která mě přiváděla blíže k Bohu a druhým? Co mi skutečně dává život? Děkuji Bohu za toto požehnání v mém životě.
  8. Je mezi aktivitami předchozího bodu nějaká, která mě od Boha odvádí, je mému životu škodlivá, umenšuje mou víru, naději a lásku? Jsem na něčem závislý? Mluvím o tom všem s Bohem a prosím ho o odpuštění, radu a uzdravení.
  9. Nyní se podívám na tuto moji modlitbu. Co byl pro mě „aha“ moment nebo okamžik, který nejvíce pohnul mým nitrem? Vrátím se k tomuto okamžiku a chvíli v něm setrvám. Prosím Boha, aby mi ukázal všechno, co je v dané věci relevantní. Uvažuji nad tímto okamžikem a ptám se: „Pane, co bys chtěl, abych zítra udělal ohledně tohoto místa-věci-aktivity?“
  10. Pokud to tak cítím, mohu udělat slib nebo předsevzetí na zítřejší den a prosím Boha, aby mi ho pomohl vyplnit.
  11. Ukloním se před tím, než ukončím examen.

Mé nejdůležitější momenty

  1. Pokloním se před svým obvyklým modlitebním místem a prosím Boha, aby mi pomohl cítit svou přítomnost ve mně a v mém životě. Vcítím se do přítomnosti a ponořím se do ní.
  2. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva pozitivní okamžiky tohoto dne.
  3. Prosím Boha, aby mi ukázal nejdůležitější okamžik dnešního dne – chvíli, která měla největší dopad na mě nebo ostatní, ať už fyzický, duchovní nebo emoční.
    1. Proč byl tento okamžik tak důležitý? Jak jsem se v hloubce svého srdce cítil?
    2. Měl jsem nějaké negativní emoce nebo myšlenky, které jsem si v tom okamžiku ani nepřipustil (např. odmítnutí nebo strach)?
    3. Byl jsem v tomto nejdůležitějším okamžiku dne duchovně svobodný, nebo nesvobodný?
    4. Jaké jsou důsledky té chvíle?
    5. Podle toho, jak jsem se zachoval, vzdávám díky, nebo prosím o odpuštění a uzdravení.
    6. Pokud se na to cítím a mám čas, mohu se vrátit k reflexi dne a prosit Boha, aby mi ukázal další důležitý okamžik dne. Mluvím s ním a postupuji stejně, jako v předchozím bodě.
    7. Nyní se podívám na zítřek. Zvláště na to, co z mého současného pohledu může být zítra nejdůležitější okamžik dne. Jaké největší touhy si s daným okamžikem spojuji? Setrvám chvíli v těchto pocitech. Odevzdám své touhy do Božích rukou a prosím ho, aby je udělal svatými. Prosím Boha, aby mi ukázal milost nebo ctnost, které potřebuji, abych se stal člověkem, kterým bych chtěl ve zmiňovaném okamžiku být. Prosím o tuto ctnost nebo milost.
  4. Jaké další důležité okamžiky mohu zítra zažít? Opakuji postup z předchozího bodu.
  5. Pokud se na to cítím, udělám konkrétní předsevzetí, které mi pomůže stát se takovým člověkem tak, jak se k tomu cítím být volán.
  6. Před tím, než examen ukončím, se ukloním.

Mé slabosti

  1. Úvod: Před svou konverzí bojoval sv. Ignác v bitvě o Pamplonu a byl při tom těžce zraněn. V době rekonvalescence začal proces jeho obrácení. Později se podělil o zkušenost duchovní konverze a následného zrání. Jedním z jeho nejdůležitějších objevů je zkušenost, jak „zlý duch“, duch negativity v nás, vybírá naše největší slabosti, když útočí na naše předsevzetí a plány. V analogii na metaforu člověka jako pevnosti, na kterou útočí nepřítel, nás tento examen zve objevit „díru ve vlastních hradbách“.
  2. Udělám znamení kříže a připomenu si, že jsem v přítomnosti Boží.
  3. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva pozitivní okamžiky tohoto dne.
  4. S pohledem na svůj den prosím Boha, aby mi ukázal, jak se některá ze situací dnešního dne promítla do mých slabých míst. Které „slabiny mé obrany“ byly dnes těžce zkoušené? Co způsobilo, že jsem reagoval přecitlivěle, že jsem lhal sám sobě, byl nechápavý, přehnaně podrážděný? Ve kterém momentě jsem:
    1. podlehl některé ze svých vášní, závislostí, slabostí?
    2. reagoval přehnaně?
    3. reagoval nedostatečně?
    4. vyhnul se zbaběle nepohodlné situaci?
    5. nesplnil své povinnosti?
    6. reagoval obranně, hrubě, nevlídně?
    7. dovolil emocím, aby mě přemohly?
    8. nedovolil vnímat vlastní emoce?
  5. Mohu explicitně říct Bohu: „Pane, má sestra vždy ví, kam šťouchnout, aby mě vytočila“, nebo „Všiml jsem si, že vždy, když jsem nervózní, unavený nebo pod tlakem se uchyluji k jídlu (ke skleničce…)“, nebo „Když cítím žárlivost nebo závist vůči úspěchu druhých, uchyluji se k pomlouvání…“ Prosím Boha o odpuštění a uzdravení. Prosím také o uzdravení těch, které jsem mohl zranit svým konáním či slovem.
  6. Podívám se na zítřejší den a prosím Boha, aby mi ukázal místo, kde je „díra v mé pevnosti“, kde skutečně trpím nějakou slabostí. Které situace vyvolávají mechanismus, jímž upadám do své slabosti? Prosím Boha, aby mi ukázal, které ctnosti (sílu, odvahu, pokoru, čestnost, jemnost…) mi pomohou „zacelit“ tuto „díru v mé obraně“. Prosím o tuto ctnost: „Bože, dej mi prosím ctnost…, abych dovedl čelit svému problému s…“ Mohu zmínit opakovaně potřebnou ctnost a prosit Boha, aby mě jí obdaroval.
  7. Končím Otčenášem.

Má minulost, přítomnost, budoucnost

  1. Najdu si pohodlnou pozici. Nechám uvolnit své svaly a mysl. Zhluboka se několikrát nadechnu a prosím Boha, aby mi pomohl cítit svou přítomnost ve mně a v mém životě. Vcítím se do přítomnosti a ponořím se do ní.
  2. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva pozitivní okamžiky tohoto dne.
  3. Prosím Boha, aby mi ukázal, kde jsem se v uplynulém dni duchovně nacházel, tj. v jakém duchovním stavu se dnes můj život nacházel. Jaké dnes byly mé nejdůležitější emoce? Byl jsem duchovně svobodný, nebo spíše ne? Možná pro mě neplatí toto jednoduché binární rozdělení a cítil jsem se v některých částech dne více svobodný než v jiných. Kdy tomu tak bylo? Prosím Boha, aby mi ukázal důsledky této duchovní svobody a nesvobody. Prosím o odpuštění a uzdravení všech bolestných okamžiků dne.
  4. Prosím Boha, aby mi ukázal, kde se duchovně nacházím v tomto okamžiku. Jaké jsou mé hlavní myšlenky a emoce? Prosím Boha, aby posvětil tento okamžik a s ním spojené myšlenky a emoce. Cítím se právě teď duchovně svobodný, nebo spíše nesvobodný? Děkuji nebo prosím o uzdravení.
  5. Podívám se nyní do budoucnosti. Uvážím-li, co mne čeká, jaké postoje a pocity budu zítra mít? Bude pro mě obtížné žít v duchovní svobodě? Proč? Co se mi jeví být nejobtížnější moment zítřka? Kterou ctnost nebo milost budu potřebovat, abych mohl zítřek prožít v duchovní svobodě? Prosím Boha o tuto ctnost nebo milost.
  6. Nyní asi nejdůležitější otázka: Jak by vypadal můj zítřek, kdybych byl opravdu celý den duchovně svobodný? Strávím chvíli přemítáním o tom, jak by bylo skvělé, moci skutečně strávit den takto ve svobodě. Jaké touhy u toho zakouším? Prosím Boha, aby mi ukázal způsob, jak strávit zítřek v opravdové duchovní svobodě.
  7. Pokud se na to cítím, udělám konkrétní předsevzetí, které mi pomůže stát se člověkem tak, jak se k tomu cítím být volán. Mohu si předsevzít, že budu žít v duchovní svobodě nejlépe, jak to umím. Toto předsevzetí musí ale být konkrétní a realistické – např. u které činnosti změním svůj vnitřní postoj a jakým způsobem.
  8. Sepnu ruce a hluboce se ukloním.

Co hledám?

  1. Úvod:
    1. „Tu uslyšeli (Adam a Eva) hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ (Gn 3,8–9)
    2. „Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?““ (Jn 1,37–38)
    3. Udělám znamení kříže.
  2. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  3. Slyším ve svém srdci Boha, které se mě ptá: „Kde jsi?“ Strávím chvíli s touto otázkou. Pak se pokusím Bohu odpovědět… kde se aktuálně nacházím: fyzicky, psychicky a duchovně. Sdílím s Bohem své nejsilnější myšlenky a emoce. Nesoudím je, jenom je pojmenuji a odevzdám Bohu.
  4. S použitím modlitební představivosti naslouchám, co mi Bůh může říct v tomto momentě. Pokud nic neslyším, pak jednoduše sedím v jeho přítomnosti. Představím si Ježíše, jak se na mě dívá laskavým pohledem. Slyším ho, jak se ptá: „Co hledáš?“ Před tím, než budu odpovídat, se chvíli touto otázkou zabývám. Poté se na ni pokusím odpovědět konkrétním způsobem. Pak Bohu řeknu o svých touhách, které se týkají mne samotného, mé rodiny, mých přátel, práce atd. Snažím se naslouchat čemukoliv, co by mi Ježíš mohl říct. Pokud nic „neslyším“, pak jednoduše sedím v jeho přítomnosti.
  5. Končím znamením kříže.

Reflexe dnešních setkání

  1. Úvod: V tradičním examenu se modlíme s pohledem na celý den, okamžik za okamžikem. Zde se budeme dívat na jednotlivá setkání tohoto dne, přičemž se pak zaměříme na jedno konkrétní.
  2. Ztiším své tělo i mysl, několikrát se zhluboka nadechnu. Sedím chvíli v tichu a pokusím se ztišit myšlenky a všechno, co se mi honí hlavou.
  3. Strávím chvilku ve vděčnosti Bohu za jeden nebo dva okamžiky tohoto dne, které mi Bůh daroval.
  4. Prosím Boha, aby mi ukázal každé setkání dnešního dne. Prosím, aby mi ukázal to nejdůležitější, které jsem měl. Tedy to setkání, které mělo v pozitivním nebo negativním smyslu největší dopad na mě nebo na další osoby. Zaměřím se na toto konkrétní setkání.
    1. Byl jsem duchovně svobodný, nebo ne? Co mě vedlo k tomuto pocitu s touto konkrétní osobou? V jakém vztahu je toto dnešní setkání s minulými setkáními s touto osobou? Obecně vzato, cítím se s touto konkrétní osobou duchovně svobodný, nebo ne? Co konkrétně vede k této svobodě?
    2. Jaké jsou pro mě důsledky této svobody nebo nesvobody? Pokud jsem duchovně svobodný, jaké pozitivní důsledky vidím? Vzdám za to Bohu díky. Pokud jsem byl nesvobodný, jaké negativní důsledky to na mě zanechalo? Prosím Boha o odpuštění a uzdravení.
  5. Nyní se podívám na budoucnost. Kdy se znovu s touto osobou potkám? Jaká velká přání si s tímto vztahem spojuji? Odevzdám je do Božích rukou a prosím ho, aby je posvětil. Prosím ho, ať mi ukáže ctnost nebo milost, kterou pro vztah s touto osobou potřebuji. Prosím o tuto milost nebo ctnost.
  6. Pokud se na to cítím, udělám konkrétní předsevzetí, které mi pomůže stát se člověkem, jehož vztahy by byly takové, jak jsem je reflektoval v dnešním examenu.
  7. Examen ukončím Otčenášem.