Poznání Božího hlasu a toho, k čemu mě Bůh volá, je velmi důležité, protože je tím, na čem poté můžeme postavit základy svého života. Chceme postavit svou budoucnost na skále, a ne na písku!
Jezuité pro tento proces používají termín „duchovní rozlišování“. Smyslem je rozpoznat, jaké jsou v nás tendence a „hlasy“. Pozor: nemluvíme tu o žádné duchařině!
Jde o to, v modlitbě, tedy v blízkosti Boží, upřímně rozjímat o svých darech i slabostech. A rozlišit ve svém srdci Boží hlas.
Slouží k tomu duchovní cvičení, četba Písma svatého, ale klidně i procházka v přírodě nebo všímání si toho, jaké pocity v nás vyvolávají jednotlivé události v našem životě. Kde nacházíme útěchu, naplnění a štěstí? A kde naopak neútěchu, pocit, že něco schází, a smutek?
Jsou to důležité ukazatele. Bůh totiž chce, abychom byli šťastní, a volá nás k tomu, co naplní naše nejhlubší touhy.
