Noviciát

Prvním krokem v životě jezuity je noviciát.

Co je noviciát?

Noviciát je zkušební dobou, během které novic poznává Boha, sám sebe a své povolání v bratrském společenství, aby nakonec mohl svobodně říci své případné „ano“ a stát se jezuitou. Na této cestě poznávání pomáhá novicům především novicmistr, který je uvádí do ignaciánské spirituality, založené na zkušenosti Duchovních cvičení sv. Ignáce. Cílem noviciátu je poznat a očistit své vlastní touhy a svá přání, aby je člověk mohl vložit do služby Bohu a bližním.

Pobytem v noviciátu má novic dosáhnout větší důvěrnosti s Bohem a z ní pramenící lásky k němu. Do noviciátu se nevstupuje proto, aby člověk před něčím utekl, ale aby zjistil, jestli je jezuitský způsob života tím, co naplní jeho život štěstím.

Zhruba polovinu času tráví novic uvnitř noviciátu spolu s ostatními, druhou polovinu pobývá na tzv. experimentech v ostatních jezuitských komunitách.

Noviciát trvá dva roky a je zakončen složením řeholních slibů chudoby, čistoty a poslušnosti. V současné době ho čeští novicové prožívají v britském Birminghamu.

Život v noviciátě

Konstituce Tovaryšstva Ježíšova

Konstituce jsou pro jezuity kompasem, který jim udává směr: když jdeme v souladu s nimi, následujeme správně Boží povolání a naplňujeme účel, pro který Tovaryšstvo vzniklo. Protože je ale třeba z praktických důvodů určit přesněji, jak toto poslání aktualizovat, byly postupem času některé normy upravovány tak, aby zachovaly ducha Konstitucí, ale zároveň ho převedly do podmínek dnešního světa. Z toho důvodu je důležité, aby se novic s Konstitucemi důvěrně seznámil a pochopil nejen jejich text jako takový, ale také jejich smysl a hloubku.

Volný čas novice

Ubytování noviců je prosté, stejně jako ubytování všech jezuitů – několik kusů nábytku, kříž, nějaký obraz… Možná to zní stroze, ale jde vlastně o ztišení v širším slova smyslu.

Vše má napomáhat tomu, aby si novic udržel atmosféru ticha a rozjímání, příhodnou pro modlitbu a četbu. Především v tichu má totiž Bůh příležitost k nám promlouvat.

To je také důvodem, proč jsou v noviciátě omezeny kontakty s příbuznými a přáteli. Nejde o útěk ze světa, ale o krok stranou, který je nezbytný pro správné rozlišení povolání toho, kdo se chce vydat cestou řeholního života.

Ačkoli velkou část noviciátu tráví s ostatními spolubratry, má každý novic svůj vlastní pokoj, kde nachází prostor pro odpočinek nebo četbu. Je důležité být mezi ostatními, ale své místo má i čas o samotě. Samozřejmě to nemusí být jen na pokoji, ale i v kapli nebo na zahradě. Každopádně není třeba se bát, že by představení nerespektovali právo novice na pobyt v soukromí, kde může být sám se sebou.

Přátelé v Pánu

Nedílnou součástí života jezuity je už od noviciátu komunitní život, neboli život ve společenství s těmi, kteří cítí stejné povolání.

Sv. Ignác a jeho první společníci z Paříže si říkali “přátelé v Pánu”. Přátelství je velmi důležitý aspekt komunitního života. Naše domy nemají být jen “hotely apoštolů”, ale místem, kam se jezuita vrací jako do svého domova. Ačkoli tedy v praxi jezuité obvykle pracují spíše každý na něčem jiném, existuje mezi nimi vzájemná jednota díky času, který tráví společně. Tomu je třeba se učit už od noviciátu.

Kaple

Kaple by měla být pro každého novice tím nejdůležitějším místem v domě. Boha je samozřejmě možné nalézt ve všech věcech a jistě není „zavřený“ jenom v kapli. Ale je to právě kaple, kde se novic učí modlit, a je to i místo slavení eucharistie, ze které jako každý věřící křesťan žije a před níž skládá i své řeholní sliby.

Díky společnému slavení liturgie se rychle seznámí s praktickou službou u oltáře i ti, kdo předtím třeba nikdy neministrovali. Postupně mohou vrůstat do vědomí, že i drobnosti – jako třeba příprava obětních darů – jsou součástí liturgie a že i skrze ně nám Bůh dává účast na daru, který nám v eucharistii dává. Celý náš život pak můžeme prožívat jako bohoslužbu, ať už jsme v kapli, nebo myjeme nádobí.

Denní program

Každý den v noviciátu se jistě trochu liší, ale pokud není novic zrovna na některém z tzv. experimentů, má jeho den celkem jasnou strukturu. Hlavní je každodenní meditace a mše svatá. Komunita se společně modlí i polední modlitbu breviáře. Pro růst v duchovním životě je velmi důležitá i četba Písma svatého a jiné literatury. S novicmistrem se pak novicové baví o různých věcech týkajících se modlitby, Tovaryšstva nebo jiných témat důležitých pro poznání svého povolání.

Snídani, oběd a večeři tráví novicové společně v jídelně spolu s novicmistrem a dalšími členy komunity. Společné stolování je jedním z míst, kde vzniká společenství a kde se dá přátelsky popovídat.

Určitou část dne novicové věnují práci, ať už v domě, nebo na zahradě. Kromě toho, že jde o pomoc s chodem domácnosti, jsou to také chvíle, kdy se učí sloužit i v oblastech, ve kterých se nemusí cítit silní.

Pravidelný denní program pomáhá člověka formovat a dokáže ho nést i tehdy, když se mu do něčeho zrovna dvakrát nechce. Během týdne je ovšem čas i na sport, výlet do přírody, apoštolát, nebo jiné aktivity.

Experimenty

Co jsou tzv. experimenty? Navzdory názvu to nemá nic společného s chemií! Jde o různě dlouhá časová období strávená mimo noviciát, v jejichž rámci novic vykonává různé činnosti a odhaluje své silné i slabé stránky.

Duchovní cvičení

Nejdůležitějším experimentem jsou měsíční duchovní cvičení. Novici se na ně připravují studiem knihy Duchovních cvičení sv. Ignáce, jeho životopisu, ale i praktickým naučením se základům meditace, jak je popisuje např. Sádhana od A. De Mella.

Smyslem tohoto experimentu je pomocí modlitby a rozjímání Ježíšova života poznat své vlastní povolání. Každý je totiž jedinečný a jedinečné je i jeho životní povolání.

Nemocniční experiment

Tento experiment obvykle zahrnuje službu v nemocnici, hospici nebo domově důchodců. Jeho náplní je služba klientům nemocničního zařízení, do kterého je novic poslán. V minulosti to byl např. Hospic na Svatém Kopečku v Olomouci.

Novic se učí vidět Krista ve slabých a nemocných a pomáhat jim prožívat obtížné chvíle života v prostředí, kde se mohou cítit dobře.

Jazykový experiment

Vzhledem k tomu, že studia filozofie, která jsou po noviciátu obvykle další z etap formace, se konají v zahraničí, je třeba se na ně kvalitně jazykově připravit.

Novic proto tráví několik týdnů v některé jezuitské komunitě v zemi, kde bude filozofii studovat. Přitom se seznamuje nejen s jazykem jako takovým, ale i s kulturou a specifiky dané země.

Pastorační experiment

Obvykle během postní doby je příležitost poznat jinou komunitu jezuitů než tu noviciátní. Během tohoto experimentu novic pomáhá s tím, co je potřeba, a žije víceméně podobným stylem jako ostatní jezuité. Kromě nové zkušenosti v apoštolátu zažívá i jinou formu komunitního života s jejími radostmi i obtížemi.

Putovní experiment

Během tohoto experimentu novicové, obvykle po dvojicích, vykonávají pouť do předem zvolené destinace. Musí se ale spolehnout na to, co dostanou od lidí: ať už je to jídlo, nebo místo na přespání.

Smyslem tohoto experimentu je získat důvěru, že Bůh se dokáže postarat o ty, kteří ho prosí. Jde také o velkou zkoušku pokory a odvahy.

Letní tábory

Už mnoho let organizují jezuité dětské tábory s rytířskou tématikou. Je dobrým zvykem, že novicové na nich vypomáhají jako vedoucí. Možných činností je mnoho: od vaření a nákupu surovin po samotnou pomoc s „výcvikem“ nejmladších, nebo koordinace her starších chlapců.

Novicové se tak seznamují s prací s dětmi a dospívajícími, která je jednou z hlavních náplní činnosti Tovaryšstva.