Po studiu filosofie v Mnichově a teologie v Madridu je mou novou destinaci Praha. Po mnoha letech strávených na univerzitě se dostávám do nového prostředí a já se velice těším na možnosti, které se otevírají. Byl jsem jmenován farním vikářem ve Akademické farnosti u nejsvětějšího Salvátora a také kaplanem pro VKH v Praze.
Před vstupem do SJ jsem studoval řídící techniku-kybernetiku a pak ekonomii. Tyto nehumanitní studia byly obohaceni o zmiňovaný filozoficko-teologický rozměr v letech po vstupu do Tovaryšstva. Moji motivaci ke vstupu k jezuitům asi nejlépe vystihnou dva výroky: ten první je od sv. Augustina „Nepokojné je srdce člověka, dokud nespočine v Tobě, Pane“ a pak z 13. kapitoly Matoušova evangelia, kde se mluví o člověku, který nalezne poklad skrytý někde na poli, jde, prodá všechno, co má, a koupí to pole. Nějak podobně to bylo se mnou. Práce, kterou jsem měl, mě sice skutečně velmi bavila, umožnila mi procestovat celý svět, měl jsem výborné kolegy… nicméně mé srdce pořád toužilo po něčem víc (až později jsem se dozvěděl, že slovo magis – více je jedno z nejdůležitějších v ignaciánské spiritualitě). Na svých cestách po Jižní Americe jsem objevil výsledky práce jezuitů, která nesla své ovoce i po více než 400 letech. Postupně jsem se začal o tento řád zajímat a mimořádně se mi líbila ignaciánská spiritualita s jejím leitmotivem – být kontemplativní v akci, tj. nežít někde uzavřen v klášteře, ale žít aktivně spolu s lidmi, pracovat v oboru, ve kterém je člověk dobrý, a spolu s ostatními hledat cestu k Bohu. Důležitým elementem rozhodování pro mě byl individuální přístup ke každému, snaha podpořit každého osobní a osobnostní růst.
Životní příběhy jezuitů jsou neskutečně různorodé, přicházejí z nejrůznějších povolání a životních cest. Ta moje vedla k jezuitům poměrně dlouhou oklikou. Po skončení humanitního gymnázia jsem vystudoval Řídicí techniku – Kybernetiku v Praze a později Finanční inženýrství taky v Praze. S několika spolužáky jsme ještě při studiu Kybernetiky založili vlastní firmu (ve které se výborně hodily znalosti získané na VŠE), kde jsme pracovali i po škole. Mojí spolužáci a později kolegové mě přesvědčili, abych získal doktorát. Udělal jsem jej částečně v Praze na ČVUT a částečně v Curychu na ETH v oboru Robotika. Působil jsem tudíž na na několika “frontách“ – kromě vedení zmíněné firmy jsem pracoval jako výzkumník a učitel na univerzitě (ETH, ČVUT).
