Skip to main content

Pavel Koudelka

By 12. 7. 20214 srpna, 2021Lide

Právě se nacházím v Jiřetíně pod Jedlovou, kde jsem pověřen duchovní péčí o společenství sester voršilek. Sestry jsou o něco starší než já a mohu pozorovat, jak se naplňují slova svatého Pavla o těle, které chátrá, a duchu, který se den ze dne zmlazuje. Vzájemně se podporujeme a sloužíme církvi v litoměřické diecézi do roztrhání ducha. Jsem také administrátorem zdejší farnosti pro věci duchovní, což je ideální pro kněžské působení, poněvadž jsem zbaven starostí o věci majetkové. Mimo jiné mi to umožňuje věnovat se dávání exercicií. Přijíždějí různé skupinky, od jednoho po více exercitantů.

O vstupu do Tovaryšstva Ježíšova jsem začal uvažovat při výkonu základní vojenské služby. Na vojnu jsem šel již s rozhodnutím vstoupit do semináře a stát se knězem. Službu vlasti jsem chtěl mít před tímto vstupem za sebou. Na vojně se mi dostalo do rukou nějaké historické čtení o jezuitech a mě napadlo, že bych se stal i jezuitou. Po prvním roce v semináři jsem požádal o vstup do noviciátu a od té doby jsem zkoušeným jezuitou. Musím říct, že i po těch pár letech bych znovu uvažoval o vstupu do Tovaryšstva Ježíšova.

Po základní škole jsem se vyučil v České Třebové mechanikem-opravářem kolejových vozidel. Pracoval jsem v lokomotivním depu Praha Libeň jako mechanik-opravář kolejových vozidel. Šlo o dieslové lokomotivy a motorové vozy pro osobní dopravu. Současně jsem studoval na střední škole pro pracující v Nymburce, kde jsem odmaturoval. V době učňovské jsem začal vést trochu více duchovní život. No, víc jsem četl a modlil se. Rostla ve mně touha zprostředkovávat evangelium okolnímu světu. Osobním příkladem mi to moc nešlo, tak jsem se rozhodoval, že snad alespoň slovy. A to byl krůček k semináři. Dnes to jde těžko příkladem i slovy, ale snažím se. V naší provincii jsem nejdelší dobu působení prožil v Brně při pastoraci studentů. Ještě delší dobu jsem zde v Jiřetíně a jsem ze všeho tady nadšený. Církev je zde trochu zapomenutá, faráře vnímají spíš jako obecního blázna, církevní slavnosti a svátky skromně slavené, vymýšlení malých pastoračních zásahů, modlení a tak.