Jsem rektorem kostela sv. Ignáce a sloužím jako kněz i v dalších kostelech či společenstvích. Také dávám ignaciánské exercicie a duchovně doprovázím. Promýšlím, ověřuji si a snažím se uvádět do života cenný poklad ignaciánské spirituality a jezuitského způsobu jednání (modus procedendi) a tím pomáhat lidem účinněji nacházet Boha, žít víru v živé komunikaci s Bohem, poznávat a kultivovat sebe a pozitivně ovlivňovat život lidského společenství.
Od mládí mě zajímalo, jakými pravidly se řídí svět, a amatérsky jsem hledal životní pravdu a někoho, kdo by ji znal a žil. Bylo to za komunismu, víru a církev jsem tehdy dlouho znal jen z nedělního chození do kostela a z nejbližší rodiny. Snažil jsem se proto poznat je lépe a najít k nim důvěru. Při tom u mne získávali na sympatiích jezuité. Povědomí o nich jsem nabyl nejprve z literatury. „Na těch lidech musí být něco neobyčejného, když se o nich píše s takovým obdivem a odporem současně,“ říkal jsem si. Tušil jsem v nich spojení vzdělanosti se zápalem pro věc víry a dobra a také kombinaci praktičnosti a pochopení pro vše lidské s náročným idealismem a přitahovalo mě to. Na jezuitovi otci Josefu Tichém, který v mém rodném Hradci Králové působil ve farnosti, jsem vnímal, jak se kolem něj děje něco, co překračuje pouhé lidské možnosti. V tom jsem cítil Boha. Ani po přijetí do řádu jsem nepřestal hledat a po bolestných námahách jsem nakonec s radostí zjistil, že nacházím, po čem jsem toužil, že jsem tam, kde mám být.
Po gymnáziu jsem vystudoval na stavební fakultě v Praze geodézii a kartografii a osm let jsem pracoval na výzkumném pracovišti. Třicáté narozeniny mě přiměly jednat. Oslovil jsem jezuity a po tajném přijetí do řádu v září 1989 začal můj neveřejný individuální noviciát. Po sametové revoluci jsem pak nastoupil do společného noviciátu na Hostýně a po něm studoval filozofii v Krakově a teologii v Dublinu. Po dvou letech práce s vysokoškoláky v Olomouci, kde jsem přijal jáhenské a kněžské svěcení, jsem ještě dva roky studoval spiritualitu v Madridu a pak v Mexiku prodělal třetí probaci. Následovaly dva roky u sv. Ignáce v Praze, v letech 2004–2013 služba provinciála, tři roky u našeho kostela v Brně a od roku 2016 jsem zase v Praze. Od roku 2010 se zároveň angažuji ve škole Nativity. Stále hlouběji vnímám, jakým tajemstvím je život, jakým pokladem je pro člověka a pro lidstvo křesťanská víra, jak cenným nástrojem je ignaciánský přístup k ní a jak Bůh čeká a odpovídá na každý projev naší dobré vůle.
