Co mám dělat uprostřed gulagu?
Walter Ciszek se narodil 4. listopadu 1904 v Shenandoah ve Spojených státech do rodiny polských imigrantů. Prožil dost bouřlivé mládí, byl i členem gangu. Rodiče proto dost šokoval, když prohlásil, že se chce stát knězem a jezuitou. Po noviciátě a studiích byl poslán do Lvova, kde ho zastihla Druhá světová válka. V roce 1940 pak s dalšími dvěma jezuity pod změněnými jmény přicestovali do Sovětského svazu. Tam začali s tajnou pastorační aktivitou, za kterou byli vzápětí zatčeni a uvězněni. Své spolubratry už nikdy neviděl.
Ciszek strávil v sovětském Rusku celkem 23 let, z toho 15 let v mezi různými gulagy na Sibiři. Vždy toužil dělat velké věci a plnit tak „Boží vůli“. Musel se ale něco naučit o tom, jak Boží vůle vypadá:
„Ne Boží vůle, jak jsme si ji přáli, jak jsme si ji představovali nebo jak jsme si ve své ubohé lidské moudrosti vymysleli, že by měla vypadat. Jeho vůle pro nás byla čtyřiadvacet hodin každého dne: lidé, místa, okolnosti, které před nás v tomto čase postavil. Bůh chtěl, abychom jednali nikoli z nějakého abstraktního principu nebo z nějaké subjektivní touhy „plnit vůli Boží“. To tyto věci, čtyřiadvacet hodin onoho dne, byly jeho vůlí: museli jsme se naučit rozpoznat jeho vůli v realitě okamžiku.“
Tam uprostřed Sibiře přišel Walter Ciszek na to, že on nezná Boží vůli. Pouze věděl, že on je její součástí a tak musí přijmout realitu každého okamžiku, ať je, jaká chce. Později na to vzpomínal s těmito slovy:
„Bůh byl vším a ve všem. Nic mě od něj nemohlo odloučit, protože On byl ve všech věcech. Existovala jen jedna vůle, která vše řídila – ta Boží. Stačilo ji jen vidět, rozlišit a nechat se jí vést. Už jsem se neřídil sám sebou, takže jsem se nemohl znovu zklamat.“
