Narodil se r. 1904 v německém Freiburgu a ve svých 18 letech vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, brzy po svém bratru Hugovi. Po ukončení základního studia teologie byl poslán studovat filozofii, a tak se podrobně seznámil s filozofem Martinem Heideggerem. Jeho vlastní zájem ale patřil teologii, zvláště pak dogmatice, kterou přednášel na rozličných univerzitách. I přes mnohé problémy s církevní cenzurou se stal odborným poradcem II. vatikánského koncilu.
Mnoho jeho prací je spíše spekulativního rázu, přesto však se neuzavíral problémům a idejím moderní doby, jako například evoluci, vztahům mezi marxismem a křesťanstvím, teologií a politikou, ekumenismu. Oblíbeným tématem v jeho knihách se také stala jezuitská spiritualita a duchovní rozlišování u sv. Ignáce. Dodnes mnozí s povděkem vzpomínají na exercicie, které jim dával a které později komentoval ve svých knihách.
Odchod do důchodu z důvodu stáří ale neznamenal konec jeho práce a činnosti; zůstal členem mnoha komisí, účastnil se kongresů, stal se vyhledávaným přednášejícím a bylo s ním natočeno mnoho rozhovorů. Na konci jeho života zahrnovala primární bibliografie jeho díla 4000 titulů a sekundární 1000. Veřejně byla jeho práce oceněna 15 čestnými doktoráty a zřízením ceny pro teologické bádání k jeho osmdesátým narozeninám. Zemřel v roce 1984.
Rahnerovy myšlenky o „nadpřirozeném existenciálu“ (každému člověku je vlastní vrozené a nezasloužené zaměření na společenství s Bohem) a pojem „anonymní křesťan“ překročily hranice přednáškových sálů a dostaly se do všeobecného povědomí.
Celý jeho život byl neustálým přemýšlením o víře, o tom, jak člověk uvěří, o problémech obyčejných mužů a žen, které považoval za svoje vlastní. Jeho teologie byla sycena dvěma základními zdroji: Duchovní náboj a hloubku čerpal z ignaciánské mystiky. Druhým pramenem, za pomoci jeho bratra Huga, byla tradice církve s jejími patristickými texty. Tyto zdroje přivedl Rahner do harmonické syntézy, která nebyla učena k ohromení intelektu, ale k oslovení a proměnění srdce posluchače nebo čtenáře. V roce 1978 Rahner napsal: „V modlitbě objevená ignaciánská spiritualita byla pro mne významnější než celá filozofie a teologie, kterou jsem získal od jezuitů, nebo od někoho jiného.“ Tak Rahner zůstává nejen velikým teologem, ale na prvním místě hluboce věřícím člověkem.
Walter Kern SJ
