Jezuité jsou často, právem i neprávem, označováni jako lovci čarodějnic, inkvizitoři a paliči knih. Německý jezuita, kněz a básník Friedrich Spee ukazuje, že historie je vždy plastičtější, než se na první pohled může zdát. Spee se narodil jako nejstarší syn z pěti dětí roku 1591 v Kaiserswerthu, kde byl jeho otec fojtem (obdoba dnešního starosty). Poté, co studoval jezuitské gymnázium v Kolíně a absolvoval filosofickou fakultu na kolínské univerzitě, sám k jezuitům vstupil, neboť jeho poetická duše hluboce souzněla s jezuitskou vášnivou láskou k lidem a ke spáse duší. Již od počátku své existence museli jezuité čelit mnoha obviněním. V 16. století papež obdržel dopis, kde si pisatel stěžuje: „Tito kazatelé chtějí reformovat celý svět!“. Ale hnacím motorem reformy není pouhá nespokojenost se stavem světa, ale především vášnivé srdce hořící láskou k Bohu. Není žádným divem, že takový život uchvátil lyrickou a ušlechtilou duši Friedricha Spee.
Friedrich Spee se během svého apoštolátu stále častěji setkává s vězni odsouzenými na smrt. Stalo se typickým pro jeho způsob jednání, že nezůstává stát v pozadí, ale aktivně vystupuje proti nespravedlivému zacházení s obžalovanými. Později, když se setkává s nevinnými obětmi čarodějnických procesů, píše: „Ó, Pane Ježíši, jak můžeš trpět, že se tvým tvorům posmívá? Prosím Tě skrze tvou Krev, přijď nám na pomoc, všem nevinným, utlačovaným a osviť vrchnost, aby uviděla co dělá.“ V roce 1631 píše nejprve anonymně své slavné dílo Cautio Criminalis, se kterým je již brzy ztotožněn. Zde za pomocí racionální argumentace a svých vlastních zkušeností z vězení (kde sám čarodějnice zpovídal) usvědčuje právníky, teology a inkvizitory ze závažných filozofických, teologických a právních pochybení, které se během procesů dějí. Christian Feldmann trefně shrnuje argumentaci Cautio Criminalis do pěti oblastí. Spee ukazuje na pochybení zodpovědných za procesy, nevinnost obětí, absurditu mučení, neprůkaznost indicií (okolností budících podezření) a falešnost denunciací (udání).
- Zodpovědní: Vinnými za blouznění proti čarodějnicím jsou ti, kdo nedbali svých povinností: knížata, soudci, pověrečný lid a umínění teologové. Byli-li by tito věrní svému povolání, nemohli by připustit takové nespravedlnosti.
- Oběti: Jak může být spravedlivý právní proces, při němž je stanovena vina obžalovaného už předem? „Koho jednou zajali, ten musel být vinný za každou cenu.“, stěžuje si Spee. Musí existovat presumpce neviny, ne naopak. Jestliže se k čarodějnickým procesům přimykají procesy neodvratně nespravedlivé, musejí být všechny procesy ihned zastaveny.
- Mučení: Na základě mučení se nepřijde na žádnou stopu pravdy. Jak může strach produkovat pravdu?, ptá se Spee.
- Indicie: Indicie by musely být přesvědčivé, avšak obyčejné důkazy indicií jsou klamné. Naprostá většina indicií nemá nic společného s důkazem, ale jsou to sprosté pomluvy, lži či pověry. Jak toto může být bráno vážně u soudu?
- Denunciace: Denunciacím (udáním) se nedá věřit; obzvláště těm vynuceným na mučidlech. Spee užívá ostrou mluvu. Podle něj denunciace vymyslel ďábel: „Mouřenín se stal bílým. Jen tak pokračujte, vy inkvizitoři, chytejte čarodějnice, veďte je na mučidla, natahujte je, až se přiznají; pokud to nechtějí učinit, upalte je jako zatvrzelé hříšnice zaživa, neboť jsou vinny: ďábel to řekl, a řekl to na mučidlech. A vy mu nasloucháte. Ó Německo, co to děláš?“
Ačkoli na počátku Cautio Spee potvrzuje existenci čarodějnic, později dodává: Ne, ještě jsem neviděl jediného skutečně vinného.“ Pouze u jedné skupiny se Spee pozastavuje, zda to nejsou čarodějníci, a jsou to paradoxně kati samotní (zde se ukazuje kus Speeova sarkasmu), kteří, jak Spee poznamenává, často používají magické praktiky, aby oběti více trpěly.
Je jasné, že Speeova tvrdá kritika nemůže zůstat bez odpovědi, ale dříve, než zodpovědné autority mohly zareagovat, umírá Spee roku 1635 při horlivém ošetřování obětí války. Ačkoli Cautio bylo akceptováno zprvu váhavě, mnoho dnešních historiků se shoduje, že knížečka měla zásadní vliv k postupnému zmírnění čarodějnického běsnění.
Jeho misijní činnost se však nekoncentruje pouze na boj proti nespravedlnostem čarodějnických procesů. Friedrich Spee je též básníkem. Své hlavní dílo Vzdoroslavík píše v němčině „protože navzdory všem slavíkům němčina zpívá správně poeticky, sladce a mile a dá dobře poslouchat i velmi dobrými latinskými a jinými básníky. Chybělo povědomí, že se dá i v němčině dobře básnit a mluvit, což může čtenář zakusit z této knížečky.“ Spee se stává průkopníkem německé národní literatury, ačkoli pravého docenění se mu dostane až mnohem později. Spee vidící zrůdné zlo nevinně umučených obětí si o to více si všímá Kristovi nevinné oběti na kříži a zářícího vykoupení:
Ty, zcela osleplý láskou
chtěl jsi být u lidí,
podívej se, nyní je právě dokončeno,
co jsem ti namítal.
Ty jsi miloval lidi
příliš, bez míry, podívej se, láska ti dala
takový plat v takové hře.
Je u toho kříže a korouhve
vás naladím na lásku,
milujte se, milujte se, napomínají vás
moje rány, moje trápení.
Milujte se, milujte se,
Žádám vás naposled;
nahraďte lásku láskou,
rty se mi zavírají.
