Skip to main content

František Lízna

By 13. 7. 20214 srpna, 2021Inspirativní jezuité

…řádky, které by spíše bylo zapotřebí zaplnit chvalozpěvy na blížící se příchod samotného Stvořitele, a dotykem jediného skutečného a nestvořeného Světla prosvěcovat to, co leží v temnotách! … že se upřímně snažím žít v každé minutě ve víře, naději a lásce k Němu a že má trpělivost z Jeho milosti je denně docela klidně vložena do Jeho času a Jeho minut, a že dobře vím, že i klíče cel, jakkoliv dobře střežené, budou nuceny přejít do JEHO rukou přesně v ten pravý čas. Je to krásná doba, je-li tou, která očekává Jeho.

František Lízna, Dopisy z vězení

Otec František se narodil 11. července 1941 v Jevíčku. V devatenácti letech byl sedm měsíců vězněn v Jáchymově za hanobení sovětské vlajky, protože nemohl snést nespravedlivé zatýkání těch, kdo nechtěli vstoupit do družstva. V letech 1960–1962 pracoval ve Zbrojovce a jako kulisák v brněnském Janáčkově divadle. Když po vojně pracoval jako dělník v cukrovaru, zavřeli ho podruhé za pokus o nedovolený přechod státních hranic. Později působil jako ošetřovatel v ústavu pro mentálně postižené na Velehradě, kde se setkal s jezuity. Právě zde objevil svou touhu sloužit bližním a Bohu a 28. dubna 1968 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Rok strávil v jezuitské koleji v Londýně a v řádovém domě v Rakousku. V letech 1969–1974 studoval bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. První sliby skládal 15. srpna 1972 v Hostimi u Moravských Budějovic. Na kněze byl vysvěcen 28. června 1974 v Litoměřicích biskupem Františkem Tomáškem. Nedostal však státní souhlas ke kněžské službě. Pracoval tedy dál jako sociální pracovník. V roce 1977 patřil mezi první signatáře Charty 77, za což se dostal do vězení potřetí. Celkem byl vězněn pětkrát, také za šíření samizdatů a tisk letáků o politických vězních.

Po Listopadu 1989 se stal rektorem jezuitského kostela v Brně, kde působil do roku 1995. Staral se o nemocné, Romy, vězně a bezdomovce. Poslední sliby složil 31. července 1993. Dále působil jako vězeňský kaplan na Mírově a bydlel na faře ve Vyšehorkách. Byl známý také jako poutník. Na pěších poutích, mimo jiné do Santiaga de Compostela, ušel několik tisíc kilometrů. Při jedné z nich se uzdravil z rakoviny. Zkušenosti z těchto cest jsou obsahem několika jeho knih. Je rovněž autorem překladů životopisů svatých z angličtiny.

Byl nositelem několika vyznamenání a ocenění – Řádu Tomáše G. Masaryka, za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv (2001), Ceny Františka Kriegla, za práci ve vězeňství (2003), Ceny Celestýna Opitze, za péči o nemocné a potřebné (2013) a Ceny Paměti národa (2017). V roce 2020 mu bylo uděleno významné maďarské ocenění – Cena Jánose Esterházyho, která se uděluje za šíření duchovního odkazu tohoto mučedníka komunizmu.

Otec František byl oblíbeným exercitátorem a vyhledávaným učitelem modlitby, pečoval o bývalé vězně a bezdomovce. Byl známý svojí laskavostí a velkorysostí. Jako osobnost mnohokrát překvapoval.