Bartolomeu Lourenço de Gusmão (prosinec 1685 – 18. listopadu 1724) byl brazilsko-portugalský kněz a přírodovědec, který byl průkopníkem konstrukce vzducholodi.
Gusmão se narodil v Santosu, tehdy části portugalské kolonie v Brazílii. Noviciát v Tovaryšstvu Ježíšově zahájil v Bahii, když mu bylo asi patnáct let, ale z řádu odešel v roce 1701. Odjel do Portugalska a našel v Lisabonu patrona u osoby markýze Abrantesa. Vystudoval univerzitu v Coimbře, kde se věnoval hlavně filologii a matematice, ale získal titul doktora kanonického práva. Říká se o něm, že měl pozoruhodnou paměť a výbornou znalost jazyků.
V roce 1709 předložil žádost portugalskému králi Joãovi V., aby získal královskou přízeň pro svůj vynález vzducholodi. Obsah této petice byl zachován spolu s obrázkem a popisem jeho vzducholodi. Rozvíjí myšlenky Francesca Lany de Terzi SJ. Gusmão chtěl rozložit obrovskou plachtu na tělo podobné lodi jako kryt přepravního vozu; samotná loď měla obsahovat trubky, kterými, když nebyl vítr, byl do plachty vháněn vzduch pomocí měchů. Plavidlo mělo být poháněno soupravou magnetů, které měly být zapouzdřeny ve dvou dutých kovových koulích. Veřejná zkouška stroje, která byla stanovena na 24. června 1709, se nekonala.
Je známo, že Gusmão pracoval na tomto principu na veřejné výstavě, kterou uspořádal před Soudem dne 8. srpna 1709 v hale Casa da Índia v Lisabonu, když spalováním vystřelil míč na střechu. Král vynálezce odměnil tím, že ho jmenoval profesorem v Coimbře a udělal z něj kanovníka. Byl také jedním z padesáti vybraných za členy Academia Real de História, založené v roce 1720 a v roce 1722 byl jmenován kaplanem u soudu. Gusmão se také věnoval dalším vynálezům, ale mezitím pokračoval v práci na svých schématech vzducholodí, ale zemřel bez pokroku.
