Jedná se vlastně o vztah „ve třech“ – doprovázený, doprovázející a Bůh. Cílem je hledat a nacházet Boží vůli prostřednictvím duchovního rozlišování. Duchovní doprovázející pomáhá doprovázenému v jeho komunikaci s Bohem.
Svěřit své nitro někomu dalšímu určitě není snadné, ale zkušený duchovní doprovázející pomáhá číst a interpretovat „znamení časů“, signály a symboly v běžném životě i v modlitbě, kterými k nám promlouvá Bůh; pomáhá lidem na jejich cestě k Bohu, aby našli to, co hledají, a opravdu se toho pak drželi.
K zásadnímu životnímu rozhodnutí je skutečně nezbytné přistoupit až poté, co nám s celou reflexí pomůže někdo, kdo má zkušenost s doprovázením těch, kdo hledají své povolání.
Jedním z charismat jezuitského řádu je právě duchovní doprovázení a pomoc s rozlišováním, postavené na základě praktického duchovního života, nikoliv nějaké teorie z knížek.