Duchovní denník

Tipy pro rozpoznání a sdílení pocitů

Jedním z úkolů, které můžeš v následujících týdnech splnit, je systematicky pracovat na uvědomění si vlastních pocitů v každodenním životě. Tímto způsobem poroste tvá schopnost sdílet je, identifikovat je v modlitbě, a pak vyjádřit v duchovním doprovázení. Postupně poznáš rozdíl mezi vlastními pocity, a hnutími Ducha svatého. Tímto způsobem pokročíš v umění rozlišování.

Praktikuj „spojení se“ (vnímání) s vlastními pocity, emocemi, náklonnostmi, dojmy, které zažíváš během běžného dne. Nauč se ptát sebe sama… Co se to se mnou děje? Jak se cítím?

Jakmile rozpoznáš konkrétní pocit, snaž se zjistit, co ho vyvolalo, co jsi viděl, slyšel, co sis pamatoval, představoval, myslel, dělal. Zamysli se a uvědom si, proč se cítíš tak, jak se cítíš. Potom, co objevíš původ tohoto pocitu, se zeptej sebe sama: Co jsem s tímto pocitem udělal? Nechal jsem to být, promluvil jsem si o tom s někým, vložil jsem to do modlitby, izoloval jsem se od něho? Jak mě ten pocit opustil? Povzbudilo mě to, „zrychlil jsem“, přišel jen tak další, zapomněl jsem …? Nakonec si to co nejupřímněji zapiš do Duchovního deníku, aniž by sis dělal starosti s tím, jestli je to napsáno dobře. V duchovním rozhovoru se budeš moct podělit o cokoliv, co tě napadne.

Od pocitů k hnutím

Svatý Ignác používá termín hnutí: něco, co ovlivňuje intelekt (racionální úroveň), city (emocionální úroveň) nebo vůli (volitivní úroveň) a vede člověka k nějakému jednání. Všimni si, že duchovní hnutí má stejný kořen jako emoce. Není ani tak důležité, co cítíš, ale kam tě to zavede, k čemu tě to vybízí, kam tě to zve. Hnutí jsou Božím jazykem, který nás vede v duchovním životě. Tím, že s nimi mluvíš, se naučíš rozlišovat, zda pocházejí od Boha, nebo od „zlého ducha“, tedy zda tě vedou k plnému životu Božímu, nebo k povrchnímu životu uzavřenému do sebe sama.