Warning: "continue" targeting switch is equivalent to "break". Did you mean to use "continue 2"? in /data/web/virtuals/142802/virtual/www/plugins/system/t3/includes/menu/t3bootstrap.php on line 88
Samuel Privara

Studuji druhý ročník teologie ve španělském Madridu, kde jsem byl poslán po třech letech studia filozofie v Mnichově. Začátky byly těžší, ne sice z jazykových důvodů, spíše těch kulturních (a počasí). Po prvním roce se nicméně cítím jako ryba ve vodě, Madrid se pro mě stal novým domovem. Bydlím na severu Madridu v mezinárodní komunitě o 19 členech, kde, jak to tak již v jezuitských domech bývá, bydlí Jezuité z (téměř) celého světa, co je velmi (nejenom kulturně) obohacující (a někdy i těžké).

Teologie mě překvapuje téměř každý den: před samotným studiem jsem měl nějaké představy, ale když to srovnám s tím, co je realita (alespoň tady v Madridu), tak jsem se vůbec netrefil. Čekal jsem v podstatě vědu podobnou historii, kde se budou učit nějaká ‟pravidla”, historie a tak podobně. Neříkám, že ta historie a pravidla zde vůbec nejsou, to ne. Ale je tady i spousta dalších předmětů, které otevírají obzor a dávají vhlédnout (zatím jenom pootevřenými dveřmi) do světa, který je mnohem otevřenější a dynamičtější, než jsem si vůbec mohl představit. Vůbec to není jenom o historii, ale stejně tak i o přítomnosti, kdy se hledají odpovědi na ty nejaktuálnější otázky. Před vstupem do SJ jsem studoval řídící techniku-kybernetiku a pak ekonomii a myslel jsem, že vstupem toto know-how "ztrácím", nebo že se ho "vzdávám". Na mé velké překvapení se to ale "vrací zadními vrátky" obohacené právě o ten filozoficko-teologický rozměr. Dalším překvapením pro mě byla duchovní dimenze: skutečně to není jenom o čistém poznání, ale i o poznání srdcem, duchem, vnitřkem, jakkoli to nazvěme. A významným způsobem to přispívá k vytváření si vztahu s Bohem (a k jeho formování).

Kromě školy je tady spousta možností vyzkoušet si to teoreticky naučené a získané i v praxi. Španělští jezuité mají 78 gymnázií, tady v Madridu tři, a to největší má 2800 studentů – chci tím říct, že je tady spousta možností pro tu praktickou stránku věci: výuka, výchova apod. - a to zahrnuje i sport (samozřejmě jsou i jiné možnosti než národní sport, tj. fotbal). Já se věnuji studentům posledních a předposledních ročníků gymnázia, kde spolu jednou týdně řešíme jejich "existenční" otázky, tj. vztahy, víra, ale i takové, jako jak vybírat VŠ, nebo jak se rozhodovat. Tato práce mě velmi baví a naplňuje, protože člověk přímo vidí růst a rozvoj těch mladých lidí, ke kterému mohu i já svojí trochou přispět.

Moji motivaci ke vstupu k jezuitům asi nejlépe vystihnou dva výroky: ten první je od sv. Augustina "Nepokojné je srdce člověka, dokud nespočine v Tobě, Pane" a pak z 13. kapitoly Matoušova evangelia, kde se mluví o člověku, který nalezne poklad skrytý někde na poli, jde, prodá všechno, co má, a koupí to pole. Nějak podobně to bylo se mnou. Práce, kterou jsem měl, mě sice skutečně velmi bavila, umožnila mi procestovat celý svět, měl jsem výborné kolegy... nicméně mé srdce pořád toužilo po něčem víc (až později jsem se dověděl, že slovo magis - více je jedno z nejdůležitějších v ignaciánské spiritualitě). Na svých cestách po Jižní Americe jsem objevil výsledky práce jezuitů, která nesla své ovoce i po více než 400 letech. Postupně jsem se začal o tento řád zajímat a mimořádně se mi líbila ignaciánská spiritualita s jejím leitmotivem - být kontemplativní v akci, tj. nežít někde uzavřen v klášteře, ale žít aktivně spolu s lidmi, pracovat v oboru, ve kterém je člověk dobrý, a spolu s ostatními hledat cestu k Bohu. Důležitým elementem rozhodování pro mě byl individuální přístup ke každému, snaha podpořit každého osobní a osobnostní růst.

Životní příběhy jezuitů jsou neskutečně různorodé, přicházejí z nejrůznějších povolání a životních cest. Ta moje vedla k jezuitům poměrně dlouhou oklikou. Po skončení humanitního gymnázia jsem vystudoval Řídicí techniku - Kybernetiku v Praze a později Finanční inženýrství taky v Praze. S několika spolužáky jsme ještě při studiu Kybernetiky založili vlastní firmu (ve které se výborně hodily znalosti získané na VŠE), kde jsme pracovali i po škole. Mojí spolužáci a později kolegové mě přesvědčili, abych získal doktorát. Udělal jsem jej částečně v Praze na ČVUT a částečně v Curychu na ETH v oboru Robotika. Působil jsem tudíž na na několika "frontách" - kromě vedení zmíněné firmy jsem pracoval jako výzkumník a učitel na univerzitě (ETH, ČVUT).

Podívej se na profily dalších jezuitů!