Jmenuji se Roman Frolek a jsem teď v druhém ročníku na filozofii v Krakově, v Polsku. Bydlím ve velké jezuitské komunitě. Je nás tady asi 60, z toho 27 scholastiků (jezuitů ve formaci). Je to převážně polská komunita, jen jsme tady 3 čeští scholastici a jeden scholastik ze Slovenska. Ač jsem se toho ze začátku trochu obával, tak musím říct, že se tady cítím jak doma a zmizeli všechny předsudky, jenž jsem o Polácích měl. Ikdyž filozofie není obor, který bych si sám vybral, jsem za ni vděčný. Velmi mě oslovili řečtí filozofové a velikost jejich ducha. Dále bych rád zmínil kard. Henry Newmana, který mě oslovil svým neúnavným hledám pravdy a rád bych se ním více zabýval.

Tady v Krakově jsem byl také poslán v rámci svého apoštolátu do centra sv. Ojce Pia, jenž pomáhá lidem bez domova. Ikdyž opět by to nebyl můj výběr, změnilo to zcela můj pohled na bezdomovce a je to pro mě velká škola života.

inak pocházím ze Zlína a světlo světa jsem spatřil v červnu 1989. Jsem čtvrtý ze sedmi sourozenců. Bydleli jsme v rodinném domě společně s rodinou strýce, kteří mají pět dětí, takže jsem zažil dětství plné radosti, rvaček a skvělých zážitků. Před noviciátem jsem pracoval na soustruhu a poloautomatické svářečce ve firmě na výrobu štípacích a koželužských nožů.

Od svých pěti let ministruju, a jelikož všichni kněží působící v naší farnosti, ať salesiáni, kteří u nás působili do roku 2005, nebo diecézní kněží, ve mně zanechali krásu služby Kristu (rád bych zmínil alespoň našeho faráře Mons. Ivana Fišara), a tak otázka „jít na kněze“ pro mě nikdy nebyla vzdálená.

Nakonec jsem se rozhodl pro Tovaryšstvo. Prvním impulsem v tomto rozhodnutí byl pro mě P. Josef Čunek SJ, kterého znám od dětství a vždy mi byl velmi blízký. Rozhodující moment ovšem pro mě bylo studium v Praze a pravidelné navštěvování kostela sv. Ignáce. Tento kostel jsem si zamiloval a věděl jsem, že pokud chci jít do řádu, tak k jezuitům. Dále bych rád zmínil P. Michala Altrichtera SJ, kterému rovněž vděčím za mnohé.

Velmi rád prožívám mši svatou, mezi mé nejoblíbenější autory patří kard. C. M. Martini SJ a ve volnu rád hraji fotbal a na kytaru a sleduji filmy.

Po vstupu do Tovaryšstva jsem měl dvouroční noviciát, který byl pro mě obdobím, kdy jsem mohl zakusit, že se Bůh o mně stará a vychovává. Zakusil jsem, že Bůh je pro mě Otcem, kterému nejde o to, co dělám, o to, jak se modlím atd., ale že Mu jde o mně. Také jsem mohl zakusit, že nejsem schopný žít své sliby bez Něj. Dále pro mě bylo velmi osvobozující poznání, že mě Bůh nepotřebuje, ale přesto mě chce. Přestože noviciát byl náročný, tak to bylo krásné obdobím, za které jsem Bohu i novicmistrovi velmi vděčný.

Celkově tedy jsem v Tovaryšstvu čtvrtým rokem. A cítím se něm jako doma.

 

Podívej se na profily dalších jezuitů!