Jsem členem jezuitské komunity v Olomouci a pátým rokem mám na starosti akademickou farnost v tomto městě. V našem kostele Panny Marie Sněžné sloužím zejména vysokoškolským studentům. Snažím se být blízko těm, kdo během univerzitního studia procházejí tříbením své teenagerovské víry, a nabízet jim takové duchovní podněty, které by podpořily proměnu jejich víry ve víru dospělou. Mám také radost z toho, že mohu každý rok doprovázet ty, kdo víru v Krista pro sebe teprve objevují a připravují se k přijetí křtu. Při tom všem se mohu opřít o členy Vysokoškolského katolického hnutí Olomouc, kteří aktivně přispívají k pastorační činnosti naší farnosti.

Mé rozhodnutí stát se jezuitou ovlivnila zejména má zkušenost konvertity. Křesťanství jsem pro sebe objevoval ve stejné době, kdy v naší zemi docházelo ke změně poměrů během sametové revoluce. Pokřtěn jsem byl jako čerstvý maturant na jaře roku 1990. Zajímalo mě vše, co ze dříve skrývaného života církve mohlo nyní nabírat dech naprosto veřejně. S objevovatelským zápalem jsem v Praze navštěvoval kostely jednotlivých řeholních společenství, protože mě přitahoval zasvěcený život jako možnost zcela se odevzdat Boží vůli a následovat Krista do všech důsledků každodenního života. Hltal jsem životopisy světců, které tehdy po létech nesvobody hojně vycházely. Tak jsem se seznámil i s postavou sv. Ignáce z Loyoly, jehož příběh obrácení a ne vždy snadného objevování toho, jak v něm pracuje Boží Duch, v mnohém souzněl s mým hledáním toho, co je smyslem mého života. Dodnes považuji sv. Ignáce za úžasně moudrého duchovního otce. To je též jeden z hlavních důvodů, proč jsem se při svém hledání, k čemu mě Bůh v životě volá, začal zajímat o jezuity.

Původním vzděláním jsem restaurátor knih (střední škola) a učitel českého jazyka a výtvarné výchovy (Univerzita Karlova). V mezičasech před vysokou školou a před vstupem do Tovaryšstva jsem rok pracoval nejprve jako knihař a pak dva roky jako editor staré češtiny v komeniologickém oddělení Filozofického ústavu AV ČR. Historie v rozsahu dějin církve, literatury a výtvarného umění mě zajímá dodnes. V rámci jezuitského řádu jsem pak studoval v Bratislavě filozofii a v Římě teologii, vysvěcen na kněze jsem byl v roce 2006. Rok jsem také pracoval v české redakci Vatikánského rohlasu, kam v posledních letech zajíždím vypomáhat během letních měsíců. Redakční práci se věnuji i v našem bulletinu Jezuité. V naší české jezuitské provincii mám též na starosti podporu povolání a při České biskupské konferenci jsem národním koordinátorem vysokoškolské pastorace.

Petr Havlíček o svém životě, cestě k víře a působení v jezuitském řádě

 

Podívej se na profily dalších jezuitů!