Pracuji jako astrofyzik na Vatikánské observatoři. Vedu její pracoviště v milionovém arizonském městě Tucson. Mým hlavním úkolem v současné chvíli je rekonstrukce našeho 180centimetrového dalekohledu. Provozujeme jej společně s Arizonskou univerzitou na hoře zvané Mount Graham, vysoké 3200 m a vzdálené asi čtyři hodiny cesty od města. Dalekohledu je již 23 let a musíme preventivně vyměnit řadu systémů. Tak jsme se rozhodli pro radikální přestavbu. Chceme, aby dalekohled uměl pozorovat plně automaticky a dovedl také pracovat v součinnosti s dalšími arizonskými robotickými dalekohledy. Kromě toho učím na Arizonské univerzitě, bádám v oblasti exoplanet, dělám trochu popularizace astronomie a otázek vztahu vědy a víry; občas také dávám duchovní cvičení individuálně nebo pro skupiny.

Nejasně jsem tušil, že se mám stát knězem už v dětství. Tušení se postupně měnilo ve stále naléhavější puzení. Poslední měsíce před vstupem do Tovaryšstva mi myšlenka zasvěceného života opravdu nedala pokoj. Přicházela vhod i nevhod. V okamžiku, kdy jsem překročil práh noviciátu, tento nepokoj zmizel. I když se mi noviciát jako takový moc nezamlouval, nejdůležitější byla úleva od toho podivného puzení. Proto vím, že Tovaryšstvo je pro mě to správné místo.

Když mi bylo 18 a podával jsem přihlášku na vysokou školu, vládl ještě komunismus. A tak jsem si řekl, že doba není zralá, abych odpověděl na své duchovní povolání. Místo toho jsem šel na Matematicko-fyzikální fakultu UK studovat fyziku elementárních částic. Do Tovaryšstva jsem vstoupil až v roce 1995 po stážích v Ženevě (CERN) a Grenoblu. Jako jezuita jsem pak studoval filozofii (Krakov) a teologii (Paříž). Doktorát z astrofyziky jsem dělal až potom (Paříž).

Hlubinami vesmíru I

Hlubinami vesmíru I II

 

Podívej se na profily dalších jezuitů!