V dnešním světě existuje spousta hlasů, které nás na sebe upozorňují. Odevšad se ozývají vábivé sirény a všelijací proroci, je nemožné je nevnímat. Který hlas je ale Boží? Může vůbec člověk zaslechnout pravdivé volání Boží a najít způsob, jak na ně vhodně odpovědět? Jak může člověk rozpoznat své životní povolání? Čím se vyznačuje správné rozhodnutí? Jak se vůbec dělá správné rozhodnutí?

Předpoklady dobré volby

  • Při každé životní volbě musí mít člověk před očima cíl - proč a k čemu byl stvořen. „Člověk je stvořen, aby chválil Boha, vzdával mu úctu a sloužil mu, a tím aby spasil svou duši, naplnil svůj život,“ říká svatý Ignác. A dále: „Všechny ostatní věci na zemi jsou stvořeny pro člověka, a aby mu pomáhaly k dosažení jeho cíle.“ Cílem lidského života je tedy Bůh a život je cestou k Němu. To především je třeba mít na mysli. A co jsou ony „ostatní věci“? Jsou to všechny okolnosti, situace a vztahy, které spoluutvářejí lidský život, např. rodina a další osoby a jejich vliv, místo a doba narození, pohlaví, sociální původ, vzdělání, zdraví, příslušnost k národu a kultuře, víra, nadání, povaha, přednosti a slabosti. I životní povolání člověka, jeho životní stav (život v manželství a rodině, v kněžství nebo v řeholním životě, život svobodného ve světě) je takovou „věcí“. Tyto „věci“ nám mají podle Božího záměru na cestě k Němu pomáhat, což je optimistická životní vize. Musíme je však správně používat, v tu kterou určitou chvíli některé přijímat a jiných se zříkat. Je to namáhavé, ale jinak to nejde. Žít znamená stále se rozhodovat, vybírat a volit mezi jedním a druhým.
  • Aby člověk mohl svobodně volit, nesmí být na některé z věcí závislý nebo k ní být nezdravě připoutaný. Pokud je moje vůle něčím silně ovlivněná a vychýlená, pak nemohu vykonat správnou a svobodnou volbu. Člověk se musí naučit být indiferentní (ne ve smyslu lhostejný, ale ve smyslu nepřítomnosti neuspořádaných náklonností, tj. nepředpojatý, volný, vnitřně svobodný). Indiference není nějaký jednou a navždy dosažený stav, je to celoživotní úsilí a cesta. Můžeme se stát indiferentními vůči jedné věci a vzápětí se zapomeneme a upadneme do závislosti a nesvobody v jiném případě. Být indiferentní znamená být otevřen k různým možnostem, být ochotný přijmout a realizovat jakýkoliv správný výsledek našeho rozhodování.
  • Volba se může konat jenom o dobré nebo nezávadné věci: jako křesťané nevolíme věci samy o sobě špatné.

Ignác mluví o třech různých způsobech, jak může člověk vykonat volbu

  • První cesta není ani tak výsledkem lidského jednání, spíše se jedná o silné Boží volání. Naše vůle je tak silně pohnuta Božím voláním, že bez nějakého váhání koná to, k čemu je volána. Jako příklad může posloužit obrácení sv. Pavla u Damašku.
  • Druhá cesta nebo způsob volby je cesta zkušenosti z rozlišování "duchů", tj. vnitřních hnutí, přičemž se musí člověk naučit správně vnímat tzv. duchovní útěchy a neútěchy. Útěchou nazýváme stav, kdy člověk vzhledem k rozhodnutí pro jistou alternativu zažívá "blaho", duchovní pokoj, radost, Boží blízkost, růst víry, naděje a lásky. Tyto pozitivní duchovní pocity někdy mohou vést až k "fyzické" radosti z víry a života, člověk má chuť k práci v dané věci, roste jeho odvaha realizovat rozhodnutí navzdory nesnázím a těžkostem. Duchovní neútěcha je opakem útěchy, nese s sebou oslabení víry, naděje a lásky, zmatek a temno v duši, Boží vzdálenost, nechuť k Božím a tíhnutí ke světským věcem. Při tomto způsobu volby je třeba brát v úvahu více různých subjektivních i objektivních skutečností současně a je velmi dobré mít při ní zkušeného doprovázejícího.
  • Třetí způsob je nápadně podobný moderním rozhodovacím algoritmům, které ovšem postrádají duchovní rozměr. Používá se, když člověk není zmítán vnitřními hnutími a může klidně a svobodně používat svůj rozum a svou vůli. V tomto případě jsou k dispozici tři alternativy. První je následující: Člověk si nejprve uvědomí cíl svého života (Boží chválu a spásu duše) a skutečnost, že chce volit to, co mu bude více pomáhat na cestě k tomuto cíli. Potom si sepíše všechny klady a zápory zvažované volby a klady a zápory opačné volby. Písemná forma je důležitá, protože formulování vlastních myšlenek tímto způsobem nám umožní uvědomit si možnosti a překážky, které by nám jinak nemusely ani přijít na mysl. Druhou alternativou je představit si člověka, kterého vůbec neznám a který řeší stejný problém jako já. Pokusím se mu opět písemně poradit, co by jej podle mého nejlepšího vědomí a svědomí dovedlo k správné volbě. Tato představa nám dovolí získat zdravý odstup od sebe, protože pokud se jedná o vlastní osobu, trpíme obvykle určitou zaslepeností. Poslední alternativou je představit si moment své smrti. Jak bych hodnotil možnosti volby, před kterou stojím, tváří v tvář konci svého pozemského života? Tato představa mi pomůže uvědomit si relativnost některých hodnot a naopak význam jiných.