Jmenuji se Pavel Banďouch. Na svět jsem přišel v roce 1989. Rád bych napsal něco originálního, ale myslím, že moji cestu do noviciátu nejlépe vystihuje termín, který je více, než klasický: povolání. Žádný z členů mé rodiny není v pravém slova smyslu věřící a ke křtu jsem tedy přistoupil až během studií na vysoké škole, kde jsem studoval historii. Zabýval jsem se především církevními dějinami 16. století. To období mě vždy fascinovalo – a je tomu tak i nadále – tím, kolik se v něm na církevním poli odehrálo důležitého a ke kolika došlo neporozuměním, které myslím si, zraňují církev Kristovu až do dnešních dnů. Jde také o období, kdy vzniklo Tovaryšstvo Ježíšovo. K zájmu o jezuity mě kromě povolání vedly především sympatie k spiritualitě sv. Ignáce. Jeho duchovní cvičení považuji za geniální, neboť prakticky sám cestou pokusů a omylů přišel na to, jak vykládat Písmo svaté i písmo, kterým je psán život každého z nás, a svět, který nás obklopuje, ať už je viditelný nebo neviditelný. Další osobou, kterou bych nazval klíčovou pro rozhodnutí vstoupit do noviciátu, byl kardinál Tomáš Špidlík SJ. Sympatické mi na něm bylo vždy to, co mi je sympatické na jezuitech obecně: kvalitní vzdělání, které má ale sloužit k tomu, abychom dokázali stručně, prakticky a ne lacině odpovídat na problémy, které trápí nás, nebo ty, kteří k nám přicházejí. Samozřejmě důležitý byl i styk se současnými členy řádu, kteří mi byli veskrze blízcí jak duchovně, tak lidsky. Měl jsem mimo jiné možnost zúčastnit se víkendu pro zájemce o vstup do řádu, který všem těm, kteří uvažují o vstupu, doporučuji. Nyní jsem ve fázi, kdy zkoumáme, je-li naše povolání autentické, prohlubujeme svůj vztah s Hospodinem a snažíme se žít podle evangelia. Jisté je pro mě zatím pouze to, že Hospodin nás miluje; z toho důvodu mu důvěřuji, když mě sem poslal.

 

Podívej se na profily dalších jezuitů!