Noviciát je dvouleté období na začátku poměrně dlouhé jezuitské formace. Novicové museli úspěšně absolvovat „vstupní pohovor”, examinaci, někdy strávili určitou dobu přípravou na noviciát. V noviciátě se člověk prostřednictvím modlitby a meditace snaží poznat ignaciánskou spiritualitu, tj. způsob života – práce, modlitby – jaký vedou jezuité. Novic poznává sám sebe i řád a ověřuje své rozhodnutí i vykonáváním různých více nebo méně praktických úkolů, tzv. experimentů. Některé experimenty – jako např. „velké” (tj. třicetidenní) – musí vykonat každý, jiné jsou určeny podle individuálních potřeb, danosti a schopností novice: jedná se např. o práci ošetřovatele nebo pečovatele (nemocnice, hospic apod.), doprovázení starších lidí nebo naopak práce s mladšími (animátor volnočasových aktivit), tzv. putovní experiment (několikadenní putování), práce s lidmi závislými na drogách a podobně. Noviciátní program je poměrně přísně strukturovaný (nebo si stáhni podrobný program) a slouží k vytvoření určitých návyků a k formaci novice. Protože případné studium po skončení noviciátu probíhá v zahraničí, novicové se věnují i učení se cizích jazyků. Jejich znalost není potřebná jenom z důvodu dalšího studia, ale i pro možnost komunikace s ostatními jezuity z různých zemí a samozřejmě pro vykonávání pozdějších úkolů.