Po určité době je mladý jezuita provinciálem vyslán na „třetí probaci“. Někdy se o této etapě mluví jako o třetím roku noviciátu, protože má velmi podobnou strukturu jako tato etapa formace. Podobně jako v případě noviciátu jde opět o dobu strávenou částečně v ústraní, kde se příslušný jezuita snaží scelit všechny dosud nabyté vědomosti ohledně spirituality řádu, prohloubit svůj duchovní život a vztah k řádovému společenství. Nechybějí ani „experimenty“, včetně měsíčních duchovních cvičení, které každý jezuita absolvuje dvakrát – na začátku a na konci své řeholní formace. Po ukončení třetí probace se jezuita vrací do provincie k určeným dílům. Provinciál pak určí den, ve kterém složí poslední sliby. Tím je plně přivtělen k jezuitskému řádu.

 

Jan Regner - duchovní doprovázející

Zakončil jsem právě svou řeholní formaci na Srí Lance a věnuji se vysokoškolské pastoraci. Pro mě jako jezuitského kněze je nejdůležitějším úkolem duchovní doprovázení kněží, řeholníků, studentů, akademiků, intelektuálů, mediálních pracovníků a umělců, tedy těch, kteří pro společnost a církev mají či mohou mít důležitou úlohu. Je pro mě velkým privilegiem být svědkem toho, jak se Bůh citlivě dotýká lidských duší, jak je proměňuje a vede. Mým úkolem je Bohu pokud možno v tomto díle nepřekážet, ale naopak druhé na cestě k němu doprovázet, tedy být nablízku každému, kdo poctivě hledá smysl a naplnění svého života.

Do řádu jsem vstoupil proto, že mi byla velmi blízká jezuitská spiritualita a především jakási „mystika všednosti“ Ignáce z Loyoly. Fascinovalo mě především úsilí o kontemplaci v činnosti, vnímavost pro konkrétní potřeby doby a hledání Boha ve všech věcech. Líbilo se mi, jakou pozornost věnují jezuité osobní meditaci, ale i duchovnímu doprovázení druhých. Neméně důležitým motivem pro mě bylo důkladné vzdělání a celková řeholní formace, jež je jezuitům vlastní. Nemohl jsem si nevšimnout, že jim tato průprava dává velkou vnitřní svobodu a odvahu jít tam, kde je to nejvíce zapotřebí.

Můj příběh před vstupem do řádu není dlouhý. Pocházím z Podkrkonoší a vyrůstal jsem v katolické rodině, kde se formovalo moje duchovní povolání. Po maturitě jsem byl nakrátko zaměstnán jako řezbář a sochař v ateliérech Břetislava Kafky v Červeném Kostelci. Zvažoval jsem studium na nějaké vysoké umělecké škole, nakonec jsem se však rozhodl pro kněžství. Po rozhovoru s diecézním biskupem jsem nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích a pak na vojenskou službu. V roce 1995 jsem vstoupil k jezuitům a po noviciátu v Kolíně jsem v letech 1997-2000 absolvoval studium filozofie v Krakově. Poté jsem se přesunul do Věčného města, kde jsem působil jako redaktor v české sekci Vatikánského rozhlasu. V letech 2001–2004  jsem studoval teologii na Gregoriánské univerzitě v Římě a po ní jsem pokračoval ve studiu v Praze, kde jsem zároveň působil při kostele sv. Ignáce a jako redaktor bulletinu Jezuité. V letech 2007-2010 jsem absolvoval postgraduální studium teologie ve Frankfurtu nad Mohanem, které jsem pak dokončil v Praze.